naokruh.cz

První vyhrání z kapsy vyhání - první závod Bridgestone BikersCupu

 Sluníčko začalo svítit po zimě intenzivněji a tak na sebe dlouho nenechal čekat úvodní závod sezony 2011, kterým se pro mě stal Bridgestone BikersCup v Mostě v pondělí 18.4.

 Bridgestone BikersCup pořádá agentura Racetrack a jak je jasné již z názvu, činí tak za podpory dovozce pneumatik Bridgestone. Protože znám lidi z této agentury již déle, moc jsem se těšil.

 Především proto, že předpověď počasí vypadala už v předstihu velmi luxusně a za druhé, že na těchto akcích panuje výborná atmosféra a celé zázemí akce je o několik tříd jinde, než na konkurenčních podnicích, ať už se to týká skvělého a neomezeného cateringu, pneuservisu dostupném pro všechny až po možnost absolvování motoškoly pro okruhové začátečníky nebo zakoupení všech možných doplňků na moto od přileb přes spotřebák, slidery, až po přípravky na čištění moto.

 My jsme přes zimu provedli pár změn. Největší změnou je asi to, že letitou Škodovku Felicii s vozíkem jsme odstavili pouze jako nouzové  řešení a pořídili starší dodávku, takže od nyní máme bezproblémově vyřešené i spaní na akcích.

Na motorce (Aprilia Tuono ´03) přes zimu žádný vývoj neproběhnul, až na běžnou údržbu a pár nových nálepek sponzorů. Jediný fakt byl, že při aktualizaci palivových map mi bylo sděleno, že motor to už má za sebou, chybí mu koně a je mechanicky hodně hlučný.
No, za těch 15 tisíc závodních kilometrů už má popravdě nárok.
Dohodnuli jsme se tedy, že na něm nebudeme nic mimo běžné údržby dělat (ventily, olej…) a pojedeme ho, dkud se nerozletí, pak teprve budeme shánět jiný.

Na celou akci jsme dorazili již v neděli večer v tradiční sestavě – já a taťka. Rozbalili jsme altán, všechno připravili a šli si dát pár pivek a grilovaných klobás s ostatními účastníky a zkonzultovat, co se u každého událo přes zimu.

Příjemným překvapením byl fakt, že do závodu kategorie „Naked“ bylo přihlášeno 11 účastníků, což už v předstihu značilo, že by mohlo být o co jet. Jako největší adept na vítězství byl pasován Standa Klouček na BMW R 1200 S, pravidelný účastník německého BoxerCupu.
Bylo mi jasné, že pokud se nechci nechat zahanbit, budu muset řádně topit.

Vše se dařilo hned od prvního tréninku.
Výkon Šmoulí motorky až tak špatný nebyl, a úvodní čas na hranici 1:54,3 byl tedy perfektní. Méně perfektní byl fakt, že vidlice, čerstvě po kompletní repasi není těsná a z levé jde olej. Šlo ho ven trochu moc, takže jsem měl zaolejovaný celý levý třmen a celá přední část podmotorového klínu byla špinavá od olejových map. Nic pěkného. Sice disponuji náhradní vidlicí, ale jak to tak bývá, ta je samozřejmě uložená v garáži. Nebylo tedy jiné zbytí, než jet dále.
V třetím tréninku jsem se dostal na čas kolem 1:52,5 a s napětím jsem očekával, jak bude vypadat startovní rošt závodu, který byl spojený se závodem kategorie Supersport.
Standa Klouček na BMW řádně přitopil a tak rošt vypadal tak, že Standa stál na pátém místě a já hned vedle něj na šestém. Sakra. Hned o řadu za námi na svou příležitost čekal bývalý parťák Kráťa na své FZ1 Fazer.

S tátou jsme probírali, jak to jet a došli jsme k tomu, že Standa mi už jednou nandal a pamatuji si, že je v posledních kolech slabší, takže se pokusím nenechat ho ujet v úvodu závodu a něco na něj zkusím až v posledních kolech.

Teorie je sice moc pěkná, ale start proběhl naprosto nečekaně.
Já jsem vystartoval poměrně standardně, tzn. do první zatáčky jsem najížděl na sedmém místě. Standa předvedl start z říše snů a do první zatáčky vedl celé startovní pole i před Supersporty. To tedy značně změnilo mojí strategii na plný boj.
Hned od první zatáčky jsem tedy jel plné tempo a tak ještě v prvním kole jsem „smazal“ dva soupeře na šestkách s tím, že mi to Báwo prostě dneska neujede. Vše se vyřešilo na výjezdu ze šikany ve druhém kole, kdy došlo k hromadné strkanici, na kterou Standa doplatil a svoje BMW poslal k zemi. Závod byl okamžitě zastaven a šlo se na nový start. BMW bylo poškozeno na motoru (padlo přímo na pravou hlavu válce) a tak jsem měl o soupeře méně.
Závod jsem rozjel na šestém místě a první dvě kola jel těsně za dvěma šestkama, které spolu bojovaly jako o život. Ve třetím kole jsem se ohlédnul a vzhledem k tomu, že za mnou vůbec nikdo nebyl, mírně jsem zvolnil a dojel si v poklidu pro vítězství.
Druhý flek za mnou bral nakonec Kráťa a třetí Martin Maršo na Aprilii Falco.

Za první místo v kategorii všichni dostali tradiční ocenění v podobě sady pneumatik Bridgestone a ani ostatní na stupních vítězů nepřišli zkrátka.

Takže přidejme jen pro pořádek. Superbiky vyhrál Pepa „Ermolenko“ Lukšík a Supersporty se staly kořistí Lukáše „Baryho“ Bareše.

Celkové hodnocení akce je tedy velmi pozitivní a pokud mi to čas a finance alespoň trochu dovolí, vydám se opět na další díl BikersCupu, který má pokračování v pátek 6.5. v Brně.
Dorazíte taky?

Plejba jr.