naokruh.cz

Olejový dýchánek – rozuzlení sezony Bridgestone BikersCupu

Finální podnik Bridgestone BikersCupu se konal v úterý 30.8.2011 na mosteckém autodromu. Jak se to již stalo víceméně tradicí, tento seriál pořádaný agenturou Racetrack končí vytrvalostním závodem typu Endurance za dvojnásobné body. V tomto případě šlo o tříhodinovku

 Původně jsem sice příliš tento Endurance jet nechtěl, ale mechanik David zamakal na přípravě Šmoulí motorky a tak jsem oslovil bývalého soupeře i parťáka Kráťu, aby do toho šel se mnou jako za starých časů. Kráťa je správný týpek a tak si vzal pár minut čas na rozmyšlenou a nakonec kývnul.

 Časový harmonogram byl poměrně jednoduchý. Od jedné do dvou kvalifikace, ve tři start závodu.

 Z tohoto důvodu jsme se v Mostě sešli v průběhu dopoledne a protože to byl závod „na otočku“  bez spaní, pojali jsme to jako rodinnou záležitost. Se mnou jela přítelkyně a s Kráťou dokonce i dcera.

 Na pronájmu boxu jsme se dohodnuli se známým duem „Strýtfajters“ Péťou Jelínkem a Michalem Zvěřinou, našimi konkurenty, ale zároveň i kamarády.

 Kráťa nepřekvapil a motorku přivezl ještě obutou na mokrých pneu z posledního závodu, takže jako vždy se pustil do obvyklého rituálu – sundat kola, všechno umýt, vyčistit, namazat apod., takže měl až do kvalifikace o zábavu postaráno.

 Já byl sice přichystaný, ale na jednom brzdovém třmenu byly destičky s relativně velkým opotřebením, tak jsem taťku zaúkoloval, že asi dojde na nejhorší a ať vyndá nouzový pytlík s pár desítkama „popelnicových“ destiček a vybere z nich čtyři nejlepší. Jaké bylo moje překvapení, když taťka v průběhu hledání pytlíku narazil na balení fungl nových, zabalených destiček…..nechápu, kde jsem je sebral.

 S ohledem na šetření materiálu jsem vyrazil do kvalifikace já s cílem zajet nějaký aspoň trochu solidní čas, ale zároveň nejet příliš dlouho, kvůli stavu motoru a životnosti pneumatiky. To se mi celkem podařilo a asi páté kolo už jsem jel v tempu lehce přes 1:54, což bylo zcela dostačující a tak jsem zajel na střídání. Kráťa vyrazil, aby se po jednom odjetém kole vrátil s technickým problém. Měl tolik činností, že si zapomněl utáhnout osu zadního kolo a navíc upravit tlaky v pneumatikách. Prý mu přišlo podezřelé, že to plave. Utáhnuli jsme zadní kolo, upravili tlaky a dal si taktéž pár kol na rozehřátí.

 Po dojetí kvaldy se mi opět objevilo v podmotorovém klínu několik kapek oleje, takže mi bylo jasné, že budu muset být setsakra opatrný. Nic s tím stejně vymyslet nešlo. Strategie závodu byla určená tak, že já půjdu na start a každý pojedem zhruba 2 x 45 minut.

 Na rošt jsem šel na desáté místo a na první místo z týmů kategorie Naked. S ohledem na nízký počet týmů to ale vůbec nehrálo žádnou roli, stejně jsme všichni stáli vedle sebe. Start do zahřívacího kola nebyl moc povedený. Motorka mi nechtěla nastartovat a odjížděl jsem hodně vzadu, navíc soupeř na FZ1, který startoval z vedlejší pozice, odjel z roštu parádně. Ostrý start už byl však v pořádku. Sice se kluk na FZ1 opět odlepil dříve, ale podařilo se mi ho předjet hned v nájezdu do technické pasáže. Nastavil jsem tempo na úrovni kvalifikačního času a hlídal si signalizaci tabule. Po pár kolech se objevil první údaj. Sice první místo kategorie, ale s pouze čtyřvteřinovým náskokem.

Sakra, ten kluk za mnou musí letět jako blázen. Musel jsem tedy přidat, což se mi podařilo a na tabuli se odstup začal pomalu, ale jistě natahovat. Dá se říct, že celých ¾ hodiny mojí jízdy jsem si výborně užíval především kvůli tomu, že jsem celý úsek jel s kamarádem Šinďou na CBR600RR. Chvíli měl navrch on, chvíli já, prostě paráda. Po vystřídání Kráťou jsme však zjistili velmi nepříjemnou věc. Z Aprilie už olej neodkapával, ale doslova a do písmene tekl. Olej byl v klínu, na mojich botách, na zadním kole i na kyvné vidlici. Do motoru jsem musel dolít půl litru oleje. Prostě pořádně průserová věc. Stejně nezbývalo nic jiného, než všechno očistit a znovu se připravit k jízdě. Strategii jsme změnili, že pojedu jen kratší úsek, aby se dal Kráťa do pořádku a byl schopný dotáhnout vše do cíle. Znovu jsem tedy vyrazil a jel jsem zhruba půl hodinku tak, aby posledních 55 minut dojel Kráťa. V druhém úseku překvapivě nebylo všude tolik oleje, ale to je v zásadě jedno. Motorka odsloužila neuvěřitelné čtyři sezony a svojí životnost si načasovala optimálně. Kráťa odjel dle plánu poslední úsek a přivezl nás do vítězného  cíle. Společně s tím, že jsme skončili ve výsledcích výše, než kluci z týmu Strýtfajters a KTM Autonova, vyšlo to tak, že jsem vyhrál celý seriál Bridgestone Bikers Cupu 2011 ve třídě Naked a dokonce i hodnocení Dvouval Cupu 2011, vypsané pro všechny dvouválcové stroje bez rozdílu třídy a kubatury.

 Několikanásobný výstup na bednu včetně pár litrů sektu jsem si výborně užil, nezůstala mi na oblečení nit suchá. Od Shoei jsem získal novou přilbu a od Autonovy kevlarové jeans. Prostě paráda. Takže jen doplním, že druhý skončil v Dvouval Cupu Honza Tůma na KTM RC8R a třetí Zdeněk Mikšovský na RSV 1100. V nakedech skončil druhý Kráťa a třetí Jelen.

 Musím ještě vyzdvihnout celý tým agentury Racetrack, pořádající tento seriál. Celý rok všechno probíhalo naprosto bezproblémově, organizace byla úplně bezchybná, konkurence silná a nedávala mi vydechnout. Navíc agentura zajistila i velmi hodnotné ceny v celém seriálu. Nesmím zapomenout na podporu všech, díky kterým jsme to takhle parádně odjeli. Především taťkovi a neméně i firmě Manitera, s jejichž podporou jezdím. Takže díky všem!