naokruh.cz

Na návštěvě u vodníků - 4. závod PČR Endurance

Po pauze v trvání necelých tří týdnů se v kalendáři objevil termín dalšího pokračování PČR Endurance, tentokrát v Brně.

 Jako vždy jsme vyrazili o něco dříve s tím, že budeme v pátek 1.7. trénovat. Na okruh jsme dorazili už večer předchozího dne a protože předpověď počasí vypadala všelijak, dohodnuli jsme se, že si pronajmeme box. Ono bychom v tom větru ani nebyli schopni postavit ten náš TESCO – altán, takže stejně nebyla jiná možnost.

 Ráno po probuzení sice nebylo bůhvíjaké teplo, ale nepršelo a tak jsme šli do tréninků. Ten první se mi moc nedařil, celkově jsem ho absolvoval v poměrně špatném tempu, ale po dojetí se mi na časomíře objevil čas, který vůbec nebyl k zahození. Ve druhém jsem měl pěkný souboj se Šinďou na CBR600RR, na stadionu se mu podařilo mi to tam poslat, ovšem jeho vedení vydrželo přesně jednu zatáčku, než dostal highsider a odporoučel se z trati. Po přivezení byl naštěstí O.K a ani motorka na tom nebyla tak špatně.

 Mírné zpestření jsme měli na PitLane, kde se dva soupeři málem trefili. V zásadě o nic nešlo, ale rovnou si řekněme, že světový jezdec z STK 600, Nacho Calero Perez je neuvěřitelně agresivní a tak šel vše se soupeřem řešit pěstně. Vzhledem k tomu, že byl o 2 hlavy menší, než Rus, na kterého skočil, stálo ho to pár zubů. Bitka ve velkém stylu, kterou jsme se snažili nejdřív zkrotit, ale jak se do ní postupně zapojili všichni členové jejich týmů, stáhnuli jsme se, protože to bylo o to, taky jednu chytit.

 Do třetího tréninku jsem obul novou pneumatiku s tím, že vyzkoušíme, co to umí. No umělo to dost a proti Bridgestonu Slick, který jsem jel v předchozích letech, šlo o velký posun a tak se nebylo čemu divit, že jsem si zlepšil čas a zároveň překonal svůj osobní rekord, který už je skoro vousatý (z roku 2008)

Večer se jel závod Czech Superstock Cupu a já jsem se pochopitelně přihlásil. Startovní rošt byl společný s agenturním závodem Bike Promotion Open Supersport a tak listina hlásila několik velmi známých jmen. Zajímavé, stát na startu se závodníky, na které se jinak chodíme za velké peníze dívat ze svahu, hehe. Start se mi docela povedl a na trati jsem se posunul přes dva „tradiční“ soupeře Martina Sámka a Michala Vydru. Do půlky závodu jsem je držel za sebou, ale pak jsem měl slabší kolo, kde jsem velmi špatně brzdil a Martin Sámek byl najednou přede mnou a ještě mi trošku mizel. Snažil jsem se ho docvaknout, ale vedlo to akorát k dalším chybám, takže v předposledním kole mi to dam dal i Michal Vydra. Kluky jsem měl až do cíle před sebou, ale to bylo tak všechno. I tak, sedmé místo bylo super a kolo mi dal jen Patrik Vostárek. Michaela Van der Marka (ME STK 600 + MS Moto2) a Tomáše Krajči (ME STK 600) jsem udržel v jednom kole, super! Po dojezdu jsem dokonce zjistil, že jsem ještě o další vteřinu posunul svůj osobák na dohled vytoužené hranice 2:20.

 Po závodě jsme udělali nějaké údržby, dorazili parťáci Vojta i Kasi a tak jsme se věnovali už jen kecání a popíjení.

 Sobotní ráno nás přivítalo ještě větší zimou, než den předchozí, ale nepršelo, tak jsme trénovali dál. Trošku jsme laborovali s podvozkem v obou trénincích, které jsem tento den měl, za pomoci mechanika kluků z HKT Davida Ouřady a zdá se, že jsme nalezli nějaký slušný setup, z kterého budeme příště vycházet. Večer nás čekal druhý závod CSC a já jsem stál na roštu kousek za parťákem Vojtou a naopak kousek před Kasim. Na roštu mi dělali společnost Michal Vydra i Martin Sámek, ostatně, skoro jako vždy. Start jsem měl velmi dobrý, ale do první zatáčky někdo pod nás skočil přes obrubník a tak jsme museli zvedat motorky, abychom se tam všichni vešli. Samozřejmě vnitřkem jsme tím pádem ztratili plno pozic. To ale vůbec nevadilo a s Vojtou, který byl přímo přede mnou, jsme hned v prvních několika zatáčkách brali pozice zpět. Ve druhém kole byl Vojta široký na výjezdu z „Áčka“, nemohl tedy dát plný plyn a tak jsem mu to tam dal. Pozici zpět si vzal na konci cílovky, ale udělal úplně stejnou chybku, jako v předchozím případě a na stadion jsem opět pokládal jako první já. Pozici jsme si o chvíli později zase vyměnili a Vojta řádně potáhnul a začal mi mizet. Pěkný souboj jsem měl i s Holym od Okruhářů a chystal jsem se na něj v posledním kole. Na stadionu jsem ale tlačil na pilu už moc, uteklo mi přední kolo, což jsem sice ustál, ale protože tím Holy opět trošku cuknul, nechal jsem to už být. Deváté místo v klasifikaci CSC samozřejmě beru všemi deseti a navíc jsem čas na kolo stlačil na parádních 2:18,3.

 Večer tedy tradiční, údržby, pivka, mírná hecovačka s ostatními týmy a tak podobně. No z předchozích dvou dnů jsem byl už trochu unavený, tak jsem raději včas utekl a šel spát.

 Nedělní vstávání bylo hodně zlé. Zima jako blázen a začínalo pršet. Kdyby mi někdo před sezonou tvrdil, že budeme v červenci jezdit v osmi stupních a v dešti, nevěřil bych mu. Co naplat, obuli jsme mokré gumy a šli trénovat. Já jsem na vodě trochu slabší, tak jsem vyrazil hned. Jelo se mi celkem fajn, ale čas kolem 2:45 byl slabota. Parťáci taky trénovali a jako vždy, jediný, komu voda vůbec nevadila, byl Vojta. Rozhodnutí bylo, že do kvalifikace půjdu já a kluci se dají do cajku, aby byli schopni rozjet závod. V kvalifikaci jsem jel fakt hodně pomalu a tak jsem stáli kousek před koncem startovního pole. To zas tolik nevadilo.

 Z důvodu špatné viditelnosti a silnému dešti se poprvé nestartovalo stylem Le Mans, ale za safety carem. Během první půlhodinky závodu Vojta pevně uchopil vedení v kategorii PČR Supersport a navyšoval náskok. S Kasim jsme konzultovali, jestli to bude stačit na ty naše podvýkony na vodě. Těžko říct. Oproti našim největším soupeřům Okruhářům jsme měli výhodu, protože jim se podařilo neopravitelně rozbít dopoledne motorku a tak startovali pouze na jedné a při střídání museli i tankovat. Do druhého úseku šel Kasi, vybičoval se k velmi slušným výkonům a držel náš prapor na druhém místě před Okruhářema. Musíme říct, že ve skvělé formě jel tým Motomerta, na které jsme jednoduše neměli. Kasi vydržel na trati něco přes hodinu a střídal jsem ho já. Nejelo se mi špatně a mokrá výbava držela vodu mimo moje tělo, takže to bylo velmi pozitivní. Ve třetím kole ovšem přišel ukrutný déšť. To jsem ještě neviděl. Ani když přede mnou nikdo nejel, nebylo vidět při brzdách do zatáček, ale stále jsem se snažil tlačit, co to šlo. Na signalizaci jsem dokonce viděl, že vedeme a náskok na druhý tým navyšujeme, neuvěřitelné. Vody na trati bylo ale hrozně moc a na výjezdu z první zatáčky jsem zažil ukrutnou krizovku. Tekl tam potok, přes který se jede vytočená čtyřka a mě to na něm samozřejmě uteklo. Motorka v omezovači a zadní kolo vedle sebe. Nevím, jak jsem to ustál, ale nevěřil jsem tomu. Když déšť přešel a začalo se zase jet lépe, vyjel na trať Safety Car. No diskutabilní rozhodnutí, v každém případě vyjel na trať přímo přede mnou, což pokaždé znamená ztrátu. Za Safety Carem jsme odkroužili odkroužili pět nekonečných kol a bylo mi jasné, že náš náskok na Motomertu je pryč. Po zajetí se závod opět rozjel a tým mi signalizoval střídání, což jsem potvrdil. Poslední půlhodinkový úsek jel opět Vojta, ale během zpomalovací fáze tým Motomerta vystřídal a po našem střídání měl náskok přes 40 vteřin. Zezadu nás už nikdo neohrožoval. Vojta se sice snažil tlačit na pilu, ale byl jen o chloupek rychlejší, než jezdec Motomerty a do cíle jsme tedy dorazili na druhém místě se ztrátou 23 vteřin. Okruháři dojeli třetí.

 Těžko soudit, zda bychom byli výše, kdyby nebyla zpomalovací fáze nebo kdybychom vystřídali dříve, v každém případě je druhé místo výborné a o dalších pár bodíků jsme navýšili náskok v tabulce PČR. S ohledem na počasí a protože jsme byli všichni promočení, rychle jsme se pobalili a vyrazili směr domov. Takže zas příště!