naokruh.cz

Mokrý den s Michalem Fillou v Mostě

„S nasazením, bojovností, talentem a dobrou motorkou můžete dosáhnout na slušný časy (já) nebo dokonce hodně dobrý časy (Kolda),“ pravil ve čtvrtek v Mostě Michal Filla. „Jenže pokud nemáte osvojené závodnické základy, brzo najdete svůj „strop“ a další zrychlování bude už jen na úkor zvyšování rizika,“ dodal obratem, čímž nám ztuhly úsměvy.

No a pak už bylo všechno špatně…

S Michalem Fillou jsme si domluvili mostecký tréninkový den na 6. května ve čtvrtek. U prospeedu jsme zakoupili dva dny a ve středu jsme už pilně trénovali, abychom před panem Závodníkem nebyli za blbce (Michal měl ten den v parádě Davida Ouředníčka z týmu Dafit). Počasí bylo taktak, schylovalo se k dešti, ale ten přišel až k večeru, takže nakonec paráda. Kolda tam tradičně prásknul best lap (1:43,58) a já se se stále ucukanou motorkou soustředil na pasáže, který mně v Mostě nejdou. A že jich je dost.

Mimo jiné, i proto jsme pro trénink s Michalem zvolili Most, protože mně tato trať nikdy neseděla a po loňském hasanu pod boxovkou ji mám rád ještě míň… Taky jsme zkoušeli výbornou onboard kamerku Tachyon, kterou jsme nafasovali od Inkvizitora a na výsledky se můžete juknout dole...

Takže jsme po vyčerpávající středě naivně nazuli nové slicky a s počínajícím deštěm šli po jedné plzničce spát. Přes noc lilo jakzkonve a vlastně už nepřestalo. To je pro trénování s jedním z největších českých rychlíků poněkud blbá situace. Jak se máme naučit ostrý nájezdy do zatáček, posunovat brzdný body a trénovat rychlý výjezdy, když pod boxovkou teče potok? No nic, přehodili jsme mokré sady a vyjeli v příšerné zimě (8°C) na první rundu.

Naštěstí někdo z Němčourů vypadnul s vidinou dešťového mraku z Mostu dřív a tak jsme zabrali odemčený box. V jeho suchých prostorách nám Michal sdělil následující verdikt: „Včera jsem si vás trochu okouknul, když jsem jezdil s Davidem a pomalí určitě nejste, ale je na vás moc dobře vidět, že nezávodíte dlouho a že jste samouci.“

Jinými slovy, děláte všechno blbě a pokud se chcete dál zlepšovat, musíte překopat veškeré základy, nebo už bude další zrychlování jen velmi malé nebo velmi riskantní. Musíte se naučit ovládat motorku za stejné nebo vyšší rychlosti daleko uvolněněji, přirozeněji a opravdu rychlé časy přijdou samy, i když rozhodně ne hned.

Co děláme špatně? Asi to platí pro všechny, kdo se učili jezdit na okruhu sami od sebe a je to v podstatě jednoduché: křečovité ovládání motorky; veškerá síla směřuje na ruce, zatímco nohy se flákají; špatný pohyb těla na motorce při nájezdech a výjezdech, který v konci zvyšuje riziko pádu a nakonec špatná volba stopy na trati (obecně, nejen na mostecké – ke každé zatáčce by totiž člověk měl přistoupit s tím, že zdaleka nezáleží jen na tom, jak rychle se do ní najede, ale hlavně jak rychle se z ní vystřelí, což v důsledku znamená jet úplně jinou stopu, než na co jsme byli zvyklí).

Další mokrá runda a pokus o aplikaci všech Michalových připomínek. I když ono to nejde měnit všechno najednou, takže jsme spíš zkoušeli, co Michalova teorie v praxi vůbec znamená. U mě například to, že pokud mám mít správně provedený nájezd do zatáčky, tak si musím dát řadičku i stupačku úplně jinam… na to jsem sice mohl přijít sám a dřív, ale znáte to, někdy člověk nevidí, co má přímo před očima.

Po druhé rundě, kdy jsme byli na trati v podstatě sami (ostatně za celý den vyjelo asi šest dalších borců) jsem málem uvařil motorku, protože jsem to trošku přehnal s přelepením chladiče…

Následovala další salva teorie, kdy už jsme probírali celou mosteckou trať a ideální stopu, která je „kupodivu“ úplně jiná, než jsme doteď mysleli. Ovšem tohleto know-how si necháváme pro sebe. Asi všichni pochopí…

Po obědě jsme se přichystali na třetí výpad na trať. Chvilku nepršelo, začaly mizet aspoň velké louže (o suchu ale nomohla být ani řeč) a Kolda dokonce v rámci nějaké halucinace z prochlazení předpovídal, že si za dvě hodinky nazujeme suché gumy. Po prvním kole mně ale začaly do helmy bubnovat kapky nepříjemné velikosti a nacucaný asfalt se zase proměnil v jednu velkou kaluž. To už i Michla Filla naznal, že jde o boj o přežití a vzhledem k tomu, že už do večera skoro chcát nepřestalo, pokračovali jsme dál teoreticky.

Sumasumárum jsme si na trénování s Michalem Fillou, kterej je mimochodem naprosto pohodovej a fajn borec (to se pozná Brňák… :-))…, zvolili asi nejhorší možné počasí a určitě jsme toho mohli získat víc, jenže mraky bombama ještě rozhánět neumíme a tak nám nezbývá než nad to horou chytrých a užitečných věcí, které jsme pobrali přemýšlet a aplikovat je sami. Takže ničeho nelitujeme!!!

V čtvrtek nás taky doplnil i Špageta, ten ale motorku z auta ani nevytáhnul a tak jsme ho vzali k sobě do boxu, aby si poslechnul, za co všechno nás Michal drbe…

Nashle na Lausitzringu!

--Honza--

 

No bylo to přesně tak jak píše Honza. Michal tam byl už ve středu a jezdil se svou starou R1 (mimochodem říkal, že jeho R1 je podvozkově daleko lepší než BMW, BMW je ale silnější a prý se s ní musí hodně prát, zatím…) Ukázali se tam i kluci od ČMN v čele s Kamilem Holánem, kteří shodou okolností testovali nové BMW. Bohužel jsme neměli čas si promluvit přímo s ním, což mě mrzelo, ale byli jsme bez mechanika a tak jsme měli pořád plné ruce práce. Ale v rychlosti jsme odchytili aspoň mistra fotografa a ten nám řekl, že sériovka má mod SLICK zablokovaný a že není zas tak jednoduché z toho udělat závoďák, jak se všude píše. Což nám potvrdil i Michal Filla. Stačí sundat blinkr a už to háže na palubce chybu. Sice to ničemu nevadí, ale palubka je tím pádem mimo a člověk nemá žádné info o teplotě atd... V IV racingu to museli řešit nějakým způsobem přes odpory a jiné fičury...

Trénovali jsme a ke konci dne se mi podařilo zajet nejlepší čas 1:43,9...což bylo celkem dobré, aspoň malé zlepšení. V poslední rundě, když už jsem si říkal, že to už nějak dokroužím (bylo toho za celý den celkem dost),  mě ale na cílovce někdo předjel takovým způsobem, že jsem si málem cvrknul do kůže. Modrá zadní krovka....Michal Filla na BMW... Sice jsem měl zadní slupku už opravdu na konci života, ale tahle příležitost, chytit se aspoň na chvíli mistra a udržet krok (a taky se trošku před zítřkem ukázat) byla silnější... Opravdu se mi to celkem dařilo a za celé kolo mi moc neujel (samozřejmě netahal). Tak strašně krásně se za ním jelo... a bylo z toho zlepšení na  1:43,58...tak to byl velký příslib na čtvrtek, kdy jsme spolu měli jezdit. Bohužel člověk míní, a počasí mění...

Když nám Michal v mejlech psal, že nebudeme jezdit rychle, že se spíš zaměříme na techniku atd., tak jsem si říkal, za koho nás jako má? Nás hustokruté závodníky... Ale musím uznat, že i když bylo mokro a nedalo se toho moc vyzkoušet, ta teoretická část nás úplně převálcovala. A následný popis trati, stopy, nájezdů a výjezdů byl opravdu hodně poučný...Měli jsme i nějaké onboard videa ze středy (které jsou ke shlédnutí níže), tak jsme na ně společně koukli a komentář si raději nechám pro sebe... Ale ne, nebylo to tak dramatické, ale opravdu budeme muset změnit hodně zažitých návyků a to nebude lehké. Rozhodně to stálo za to a co je nejlepší, otevřel se nám zase nový prostor pro zlepšování a z toho máme velkou radost…

 

--Kolda--