naokruh.cz

Moje první Misano

Proč vlastně jezdit až do Misana???

Když mi na konci loňský sezóny přišel mail od kluků z Racetracku, že v půli října ukončujou okruhovou sezónu v Italském Misanu a jestli nechci ject taky, v podstatě sem neváhal ani chvilku. Jasně, Duci už stála připravená před posezónní rozborkou v rohu garáže a veškerá okruhová výstroj čekala už na svůj zasloužený odpočinek, ale tohle se prostě neodmítá. Klasickej GP okruh s historií. Upřímně řečeno, letos se mi po tom trochu i zastesklo. Teď nastává doba takovejch těch umělejch okruhů i když nepochybně zajímavejch, což znamená vtěsnat na co nejmenší pozemek co nejvíc všeho možnýho, viz. Lausitz nebo Slovač. Jo, vim, je tam opravdu skoro, skoro všechno, ale dle mýho názoru tomu prostě něco chybí. Blbě tam hledám brzdný body, je to takový nepřirozený, těžko očima vybírám kde začít zatáčet, holt daň za současnou cenu pozemků a služeb. Vždycky když jedu v Mostě nebo Brně, je to jako "kochačka" krásnou krajinou a tím pádem i o něčem jiným. Tušil jsem, že se nezklamu a klasicky stavěný Misano mi bude vyhovovat, ale takovouhle pecku sem nečekal. No, nebudeme předbíhat.

Cesta atd...

Ježdění je třídenní od pátku do neděle, podle propozic má cesta tam trvat lehce pod 10 hodin a tak ráno sedáme s kámošem Alanem do auta a s motorkama na vozejku vyrážíme přes Mnichov, Brenner, Trento, Padova, Bologna do Misana. Celá cesta je po dálnici, takže jedeme konstantních 130 v podstatě celou cestu až přímo k okruhu který s dálnicí podél pobřeží těsně sousedí. Všechny poplatky za dálnice a Brenner za celou cestu dělají asi 40€. Lehce před 18. hodinou dorážíme na okruh a základní tábor rozbíjíme v blízkosti karavanů s českými espézetkami, kterých tu je kupodivu celkem dost. Mimo lidí od Racetracku tu jsou hlavně ještě němci s Actionbike, italové od Power Up a švýcaři od Valentinos, takže taková solidní evropská směska. Vybalujeme stany a připravujeme celé zázemí, když je všechno připraveno, přichází Carvi aby nám předal transpondéry, harmonogram, čísla a administrativu. Takže to bychom měli, dáváme pár chlazených plzínek a po krátkém rozboru trati nad plánkem deme chrápat. Jednu věc tady nesmim zapomenout. Přestože jsme v Itálii a čekal jsem cokoliv, uvítal nás po příjezdu prostornej paddock rozhohou asi jako na Lausitzu a hlavně co 20 metrů, to budka s elektrikou a vodou. Jediný co hlavně Alana zaskakuje jsou hajzlíky, je jich sice dostatek na několika místech po paddocku i mezi jednotlivejma boxama viz opět Lausitz, ale místo klasický mísy jsou to turecký šlapky, takže půl večera poslouchám, jak se celej víkend pořádně nevysere. Nebojte, nejen že to nakonec zvládnul, ale v neděli ráno si u toho přečet i svý ranní, tři dny starý noviny :D

Ježdění a něco o okruhu

Ráno se probouzíme do polojasnýho rána, dáváme kávičku a snídani, jezdí se klasicky po dvacetiminutovkách ve čtyřech skupinách, začíná nejpomalejší. Je 16 stupňů. V 9.40 vyjíždíme na dráhu a dáváme seznamovací rundu. Asfalt po celý dráze je absolutně čistej, bez hrbolů, záludnejch děr, spar a různejch jinejch pro ježdění nevhodnejch elementů, pouze na jednom úseku nastavovanej příčnou spárou, paráda. Zkusim to trochu popsat. Okruh jedeme po směru hodinovejch ručiček, výjezd z pit-lane je do pravý zatáčky která následuje po sérii technickejch zatáček za cílovkou, najíždím na dráhu, dávám tři, čtyři a když už se skoro blížím do červenýho, podřazuju na dvě a sklápím doprava do pomalý pravoúhlý zatáčky na kterou navazuje ještě jednou ta samá a dohromady se projíždějí jako jedna na jeden oblouk (aspoň mě to tak vychází). Gázuju plnej, následuje hned levá a na jejím výjezdu řadím za tři, následuje dlouhá rovinka kde řadím až na pět. Po rovince přichází ostrá, ale hodně široká klopená zatáčka, kterou projíždím za tři a kam se podle mě vejdou tři auta vedle sebe skoro o 180 stupňů, tady se bude dobře předjíždět. Následuje rovinka kde řadim na chvíli na čtyři abych pak ubíral do lehké pravé která mě vynáší až k obrubníku, kde v pravém náklonu brzdím co to de a řadím na dvě abych se vešel do ostré pravé, za kterou následuje dlouhá rovinka uprostřed které jsou dvě lehké pravé zatáčky které projíždím v rychlosti přes 200km/h s kolenem na zemi, abych pak šel o dva kvalty dolu do rychlé pravé kterou projíždím za tři a dostávám se hned k zadnímu vracáku, je taky širokej, projíždím ho za dvě vedle tribun, následuje rychle levá za kterou řadím za tři a točím až do červenýho před poslední levou před nájezdem na cílovku. Tam vyjíždím s vytočenou trojkou a řadím až na pět na konci cílovky. Za cílovou rovinkou následuje pravá za dvě a hned za ní levá a hned zase rychlejší pravá, kterou projíždím za tři a vlevo se mi připojuje pruh z pit-lane. Je to pecka! Přesně co sem si přál. Jednotlivý zatáčky ti po pár rundách do sebe zapadaj jak kdybys tu jezdil vod malička, hned si vzpomeneš že u plotu jedeš za tři a pod "Matadorem" řadíš za čtyři, prostě žádný slepý ježdění po pláni kde tě na zatáčku upozorňujou jenom cedule nebo kuželky. Je to jasný, intuitivní, logický a dovolím si říct i bezpečný.  Když to shrnu suma sumárum: krajina jak v Brně, zatáčky jak na Slovači (bez horizontů :-) ) a rychlost jako v Mostě. Jediný co mi tu trochu chybí je aspoň nějaký převýšení. Zhruba v půlce pátý rundy začíná krápat, a tak už na pohodu zajíždím do paddocku a pro dnešek vynechávám i závod, přiznám to, sem línej přezouvat na mokrý, protože začíná celkem solidně pršet. Finish. Nádhernej okruh, krásný prostředí, tohle mi chybělo. Konzultujeme s ostatníma jak jinak než u piva, jaký to bylo a jdeme juknout na závod, i přes déšť se jede se solidní účastí. Po závodě dáváme rychlou sprchu, sedáme do auta a jedem mrknout na pobřeží k moři, kde dáváme pizzu a nezbytný gelato abysme se lehce před devátou vrátili zpátky na okruh.

Druhý den

Ráno vstáváme za drobnýho mrholení, no přiznám se rovnou, že se mi do toho vlhka moc nechce, ale když vidim, jak vedle už přezouvaj na mokrý, vyndaváme oba mokrý kola a nasazujem na motorky. Druhou rundu už kroužíme po dráze, která se pomalu vysušuje. Po obědě je už dráha napůl suchá, a tak na čtvrtou rundu už zase přehazujeme zpátky na suchý a dáváme jednu vostřejší rundu jako přípravu na závod. Do toho vyjíždim z 23 místa. Tady upozorním na malou specialitku místního závodění. Nebyli bychom v Itálii, aby tady přece jenom nebylo něco jinak. Takže okruh je sice závodní a závodí se na něm, ale vzhledem k tomu, že je v podstatě přímo ve městě tak aby byl (zřejmě ekoteroristickej) úředník spokojenej, závodit se na něm nesmí. GP má vyjímku a veškerý ostatní ježdění se kamufluje pod běžnou jízdou jako na silnici (musíte mít tlumivku ve vejfuku) no a protože se na něm nesmí závodit a tudíž ani odmávat začátek a konec "závodu", start tedy probíhá na způsob letmého, kdy se jede v hloučku a první začne gázovat, čímž "odstartuje" a pak se normálně závodí, s tím, že každýmu se počítá čas kdy projel v tom kole cílovkou. Jakmile po deseti rundách někdo projede cílem, začíná se mávat červenejma, což značí konec závodu a každýmu se logicky opět započítává čas projetej cílem. Takže v podstatě můžete klidně odstartovat poslední z "roštu letmo", teoreticky dojet poslední, ale budete-li v součtu všech časů mít nejmíň, vyhrajete. Divíte se tomu? Je to zbytečný, jste v Itálii :D. V závodě dojíždím na 11. místě, mám z toho celkem radost, první místo vyhrál Michal "Bóža" Drobný, prej jel parádně (no eště aby ne, musí to tu mít najetý do mrtě). Je vidět, že spousta skopčáků to tu má najetý, nedivim se jim, po dlouhý době sem se zase do něčeho zamiloval. Po závodě dáváme sprchu, několik piv a jdeme k Actionbike na "pasta party" který končí vyhlášením výsledků za celou sezónu a solidní kalbou a hustym mejdanem. Odcházíme když ostatní jsou v nejlepší náladě. Tady to bude na dlouho. Předpověď na zejtra neni moc optimistická, má chcát. Spousta lidí odjíždí, zahlídnul sem i kluky z Dafitu. No uvidíme zejtra.

Třetí den

Přes noc opět chcalo, ráno už neprší, ale je mokro. Dneska se jezdí už jenom dopoledne. Vyšlo to přesně podle předpovědi a tak mám motorku připravenou na mokrejch. Je vyhlášenej mokrej program, tj. open-pit a tak jdu jezdit hned od 9.00. Včerejší mejdan se asi vyvedl, protože kroužíme s Láďou Kabouškem první půlhodinu sami ještě asi s dvěma motorkama na dráze. Pak zajíždím doplnit tekutiny a po čtvrt hodince se vracim na dráhu, kde už je nás aspoň deset :-) Takhle se jezdí až do oběda kdy už dráha je zase skoro suchá, takže poslední hodinu už se zase jezdí na suchejch, ale já už na to peču, mam toho od rána plný brejle. Ve dvanáct končíme, trvá nám skoro dvě hodiny než to všechno narveme do auta a jakmile projíždíme bránou okruhu, začíná opět lejt. No, vyšlo to akorát. Cestou od okruhu se stavujeme ještě na oběd v restauraci na pobřeží a valíme nazpátek. Do Prahy dorážíme přesně o půlnoci, vyhazuju Alana doma, auto dávám tak jak je naložený do garáže a mažu do pelechu. Usínám s držkou od ucha k uchu jak se mi podařilo letos krásně ukončit okruhovou sezónu. Přes zimu mě čeká totiž pár vylepšení na motorce a hádejte kde je poprvý v sezóně 2011 budu testovat? Jo, čeká mě zahájení sezóny, na velikonoce v Misanu.

Na závěr

Okruh je to nádhernej. Když sem to ještě plnej dojmů a adrenalinu hned v pondělí vykládal všechno za tepla klukům od nás, trochu mě zaskočilo, že jsem vždycky tvrdil, že neni nic krásnějšího než mosteckej okruh a najednou je to jinak. Mam svuj novej nejmilejší a asi je to tak správně. Přestože nám tentokráte počasí s tím věčným deštěm zrovna nepřálo i když ještě tejden zpátky se tam koupalo v moři tolik nevadilo, páč bylo stále poměrně teplo. Jako zakončení sezóny, kdy u nás už teploty sou o deset stupňů níž je to ideální, na jaře to bude doufám totéž. K okruhu se jede pořád po dálnici, takže žádný zbytečný zdržování po přeplněnejch okreskách, poloha u moře umožňuje vzít s sebou i rodinu, pasta, pizza, grappa, gelato, co víc si můžete přát? Pozor jenom snad na povinný tlumivky do výfuku. Neni potřeba aby to mělo homologaci nebo určitou hlučnost, to nikdo nekontroluje ani neměří, jenom prostě musíte mít trubičku v laufu. Já to řešil na mým laufu na šroubku uchyceným asi 7 cm dlouhým kouskem železný trubičky co jsem našel v dílně ani nevim už od čeho a všichni byli spokojený. Taky s sebou nezapomeňte vzít redukci na CEE zástrčku páč se tam jinak nenapojíte na elektriku. Tak arrivederci :-)