naokruh.cz

  

      

                 

    Už týden si lámu hlavu, jak napsat článek z našeho posledního závodu CEC2. Co tam dát, co ne, na co radši zapomenout a co  

   zase vyzvednout. Sumíruju, probírám vzpomínky. Ale nejlepší to asi bude pěkně po pořádku.

                     

    V pátek se opět klasicky setkáváme u Matesa v práci. Auto už je skoro naložené, Mates odpočatý po dovolené, takže nezbývá

   než dofutrovat auto, hodit motyky na vozík a tradaaaa směr Most. Pro oba dost prokletý Most, protože já tam jel jen jednou a

   to ještě na Banditovi (a díky pánovi na RSV byla zatáčka pod Matadorem moje a banďák vytuněný). Mates se tam sice párkrát  

   svezl, ale taky tam pěkně hapal. Ale nenecháme se přeci zviklat a hurá na cestu. V Praze ještě naložit ke mně do auta naši

   skvělo fotografku Barču a jede se dál. Protože už od čtvrtečního večera je na okruhu Staník, kamarád a 3tí pán jeho prvního

   ročníku Přeboru ČR volná nad 600 volám mu, aby nám držel místo. Bohužel démon alkoholu asi způsobil nedostatek signálu a

   po příjezdu zjišťujeme že plácek za boxy je full. Takže hurá za benzínku :(. Tam už nás čekají kluci s Black Dogs a Progear,

   který bude opět dělat náhradníka :(. Rozdělat stan, vybalit věci, udělat nutnou administrativu a podívat se za IV Racingem

   podívat se na jejich oslavu titulu mistrů (a oslava to byla podařená, ještě že jsme rozbili tábor tak daleko :D).

                    

   

                  

    Sobotní ráno nás přivítalo zimou a mlhou, díky které se celý program posunul o 40min. Vyjíždíme do první rundy. Malé zdržení

   na pittline, protože prý je ne trati moc jezdců, mě přeci nemůže vyvést z míry :D. Najíždím do prvního kola a poznávám znovu

   trať.Teda poznávám, spíš si říkám, který ichtil na konci cílovky navrhl ten retardér, který se snad nikdy nenaučím :(. Bohužel  

   v mojem druhém kole nás stahují do boxu, protože to pán na žlutém CBR 1000 RR zahodil pod Matadorem a nevstávalo se

   mu zrovna nejlíp :(a jak ukáže zbytek dne, nebylo to naposledy, kdy jsme nedojeli celý trénink :().  Další kvalifikace probíhá

   líp, dokonce jsme ji dokončili celou. Zdá se mi že mi trochu plave zadek, tak přitahuji pružinu. Do poslední dopolední

   rozjížďky nastupuji pln nasazení a odhodlání, že to půjde:D. Už v prvním kole se mi ale začíná motorka při výjezdech houpat   

   (říkám si, že jsem tu pružinu dotáhl moc, kua já su ale vůl :D). Jenže se to stupňuje, pak už to dělá i na brzdách a pak…

   Pak už se s tím do psí prdele nedá jet a já dojíždím do depa na úplně prázdné gumě :(. Snažíme se zjistit co s tím je, žádný  

   defekt, nic podobného, jen je prostě úplně prázdná. Tak ji nafutruju do plna,  a říkám si, že uvidíme. V poslední dopolední  

   rozjížďce se nedaří ani Martinovi s Black Dogs a zahazuje to v nájezdu do cíle. Nevypadá to nejlíp, motorce nic moc není, ale 

   Martina odváží rychlá do nemocnice s podezřením na poranění pánve :(. Snad už to je pro tento víkend všechno, říkám si v

   duchu a netuším, jak hluboce se pletu :´(.

          

    

                   

    Po obědě se vrací Martin z nemocnice a krom malého bebinka na noze mu vlastně nic není :D. Vyjíždím do předposlední

   vyjížďky s nedůvěrou v zadní kolo a to mi nepřidává. Navíc mi pořád nejde ten odporný retardér :(.  Snažím se dostat do 

   tempa, ale hned ve třetím kole vyvěšují traťáci červené vlajky. Naštvaný zajíždím do stanu a dávám motorku na stojany. Pak

   ale uslyším, jak se to zase rozjelo zpět na trať, takže zase rychle zpátky na 3 kola na trať. No prostě blázinec. Časy se jakoby   

   zasekly a nejen já doufám, že poslední rozjížďka, která bude mít 25 minut se vyvede lépe.

     

    Najíždíme do ni spolu s Matesem a snažíme se potáhnout. V rychlé levé zatáčce po retarderu mu ale RC8R trochu klouže a já

   se dostávám před něho. Jezdíme zhruba stejně, proto mě v jednom z kol bere Mates na motor na cílové rovině. Držím se ho

   jako klíště až do posledního kola a levé rychlé pod boxama. Jedeme pod žlutými vlajkami už od vracáku, hledám co se kde

   stalo. Mates jede přede mnou ve skupince cca 4 motorek. V rychlém useku si však jezdec těsně před ním všiml červené vlajky

   na další věží kraťáku. Zaklapl plyn, Mates, který mu byl na zadním kole začal prudce brzdit, klouže mu předek, narazí do

   zadního kola onoho jezdce a zahazuje motorku pod sebe. Navíc padá tak nešťastně, že se dostává oběma nohama mezi

   zadní kolo a podsedlový plast jezdce před ním, který ho tak táhne ještě několik desítek metrů až do kačeru. Řeknu vám nic 
   moc pohled, když váš kolega takto nepříjemně padá. Cestou do boxů nadávám a doufám, že se mu snad nic nestalo,

   přestože pohled na tuto situaci nebyl vůbec pěkný.

          

    Dávám rychle motorku na stojan, beru kolobrndu a jedu k boxové zdi zjistit jak to vypadá. Mates už naštěstí stojí na nohou,

   komunikuje s doktorama a zvednutým palcem ukazuje, že je OK, což i okolostojící lidé ohodnocují aplausem. Vracím se zpět

   ke stanu a čekám na něho. Traťáci ho dováží spolu s motorkou. Skládáme je oba do stanu. Mates je dotlučený a na několika

   místech má oděrky, o kterých později zjišťujeme že to jsou popáleniny. Nejhorší je potom ta přes celé předloktí:(.  RC8R je

   prostě dělaná na padání, takže opět krom drobností ji vlastně nic není. Přestože nechce, beru Matese do nemocnice, kde se

   na něho podívají „skvělí“ mostečtí doktoři. Po návratu se vrhám na RC8 a snažím se ji dát zpět do provozu. Po hodině práce a  

   lítání po boxech, abych sehnal svěrák ( tímto děkuji Robertovi z RP Tuningu za pomoc) je RC8 nachystaná. Mates ale nevypadá,

   že by byl schopen zvládnout náročnou dvouhodinovku a tak hledáme narychlo náhradníka.Nakonec ho nacházíme v podobě

   Zdeňka Dermanana Kawasaki ZX 10R. Je totiž potřeba dovést body a sám bych to nedal. Večer ještě něco ogrilovat a popít a

   hurá na kutě ;).

               

    Budíme se do sluncem zalitého rána a já přemýšlím, jestli je to špatné už konečně za námi. Něco málo posnídáme,

   nachystáme motorky, domluvíme strategii se Zdeňkem pro závod a hurá do kvalifikace. Do ni jdu jako první, abych odzkoušel  

   zadní gumu a po 15 minutách předávám žezlo Zdeňkovi. Ten nám taky vyjíždí 22 druhý flek na startu. Moje guma drží, takže  

   nastává chvilka odpočinku a konečné domluvení strategie pro závod. Ta nakonec zní tak, že pojedeme celkem na 3 střídání,  

   Zdeněk půjde na start, a vždy po půl hodině se vystřídáme, abych já poznal poslední šachovnicový prapor celého šampionátu.  

   Chceme totiž udržet 10tý celkový flek v kategorii, na který jsme se propadli po mém extempore v Maďarsku a udržet ho tak

   před DPT superbike, kteří se na nás tlačí.

                         

    

                               

    Blíží se půl jedenácté a startovní procedura je tu. Jdu na start podržet Zdeňkovi motorku. V 10:41 mává Ondra zelenou vlajkou

   a poslední závod CEC2 v této sezoně je odstartován. Zdeněk tahá a kouše se dopředu. Ve druhém kole už je 18tý, ale dělá

   malou chybu a propadává se na 24tý flek celkově, na kterém taky v 15tém kole předává žezlo mé maličkosti. Tu taky držím  

   dalších 9 kol, než… Než zase začne motorka tancovat, nedá se pořádně udržet ve stopě klouže a mě je jasné, že je to v prdeli

   a zadní guma zase uchází. Ty sprosté slova, které jsem řval do přilby se ani nedají publikovat. Zajíždím do boxu, kde nikdo nic

   netuší a o připravenosti se samo nedá ani mluvit. Kua to je deeeen :(. Zdeněk se rychle oblíká, ale i tak nás má guma stojí 8  

   míst :(. Já zatím hážu motorku na stojany a díky pomoci kluků z PNEUMOTO.CZ, sundávám zadní kolo, odvážím ho na přezutí,

   jedeme pro druhý ráfek, na kterém mám nazutou mokrou gumu a honem za klukama z IVečka, aby mi to celé vyměnili. Jsem  

   zpocený až na pr…, ale po 40ti minutách a Zdeňkových 20ti kolech je motorka nachystaná a já se konečně můžu vrátit zpátky

   na dráhu a vystřídat tak Zdeňka, který to výtáhl až na 26tý flek celkového pořadí . Rychle měníme transponder a vyrážím na

   úplně studených gumách na trať.

                

    Bohužel v tu dobu vyjíždí safety car a já tak musím počkat na výjezdu s pittline, než nás pustí na trať. To nás stojí další 2 fleky

   (kua doufám, že to už je pro dnešek všechno : ().  První kola gumy kloužou, ale začínám se rozjíždět a po 7mi kolech se mi

   daří stáhnout náskok kluků z MZ Moto Racing a dostat se tak na 27 celkový flek. Hlavně to teď nezahodit, říkám si sám pro

   sebe, ale tahat se stejně musí, stahujeme totiž SATESaky a navíc nás začínají stahovat Bikes4Life 2. Posledních 7 kol se

   snažím udržet náš náskok a to se mi nakonec daří a já tak projíždím cílem na celkovém 27 fleku a 14tém v kategorii. Takhle  

   dodělaný a napínavý závod jsem ještě nezažil a štěstí v cíli, že jsme ho dokončili je hooodně velké. Potřebujeme body do  

   celkového pořadí, abychom udrželi 10 flek v kategorii celkově. Ale bude to stačit? Jdu poděkovat Zdeňkovi za to, jak se

   statečně držel a udělat nějaké společné fotky. Vylézám z kombinézy, a nervozně čekám spolu s Matesem na celkové výsledky.  

   Ondra je vyvěšuje a…..A je to tam!!! O 1 bod jsme uhájili 10 flek a naši první sezonu v CEC2 tak končíme šťastní v TOP TEN :D.

                      

    A je tady konec, přátelé. Všem, co sledovali naše výkony a podporovali nás, všem co sledují naše počínání na našich stránkách

   chci poděkovat.

                 

    Obrovské  poděkování pak patří Matesovi, že mě přibral do týmu, že jsme se, myslím, dobře sehráli, fungovali jako ti praví

   parťáci  a prokousali se tak celou sezonou. Určitě mu držte palce, protože ona malá oděrka na předloktí se projevila jako

   popálenina 3tího stupně a Mates teď v nemocnici čeká na plastiku (taky musí mít pořád něco navíc :D) A doufám že to nebyla

   společná poslední poslední, bo příští rok je za dveřmi :D.

              

    Nesmím zapomenout ani na Barču, díky které máme obrovskou spoustu fotek a která udělala v průběhu celé sezony obrovský

   pokrok a taky se o nás pěkně starala.

              

    No a samo že se nemůže zapomenout ani na sponzory, jmenovitě AUTONOVU Brno, díky které jsme mohli absolvovat

   celou sezonu, MOTOREXu, který nás vybavil provozníma náplněma, Jirkovi s Pavlem z HARDCORE MACHINE Zlín, kteří mi

   celou sezonu perfektně připravovali motorku, SEBIMOTU za kapoty na KTM RC8R, X-Production, který nám pomáhal

   s grafikou na motorkách a klukům s Racetrack Service, díky kterým jsme mohli trénovat. Fakt jako dík ;)

                  

   Takže ČUUUUUS v příští sezoně ;)

   Text: Jiina

   Fotky: Barča