naokruh.cz

KTM Autonova Team: CEC2 Hungaroring aneb Maďarský čardáš a ne moc krátký report

Pro mne naprosto neznámý okruh jsem si stihl jenom trochu nastudovat při občasném sledování F1ček, které měly termín na stejném okruhu pouhý týden před námi.

V pátek se tak scházíme po pracovní době (teda krapítek dýl ;)) u Matese v KTM Autonova, abychom dobalili auto (tímto děkuji Matesovi, kolik toho stihl sám během dne ;)), zapřáhneme vozík a vyrážíme na cestu do země plné pálivého guláše, čabajek a … (maďarů). Po překročení Slovensko-maďarské hranice se začíná projevovat deštivá předpověď toho dne. No nic, zítra bude přeci pěkně :D (ale sakrááááá, dnes budeme rozbalovat nádobíčko :( ).

Okolo jedenácté hodiny tak dorážíme na místo a nestačíme se divit, jak jsou plné boxy. No nic, rychle vybalit, postavit zázemí a stan, zjistit, kde tady Maďaři postavili sociálky (a popravdě, na to, že je to okruh s tradicí F1, tak zrovna tato část okruhu tomu neodpovídá :( ) a hurá na kutě. Bohužel spaní nám kazilo seskupení, které se usadilo vedle nás. O půl čtvrté jsem to už nevydržel a slušně (jako vždy :D), jsem je šel požádat o ukončení fotbalového zápasu, při kterém využívali vrata od boxu jako branky a ztišení jejich hlučné mluvy (pokud se to tak dá kua vůbec nazvat :().

Sobotní brzké ráno nás vítá slunečními paprsky (tak předpověď nelhala). Takže hurá zjistit, jak jsou na tom kluci z IV Racingu, udělat přejímku a jiné administrativní nutnosti a nachystat motorky na 9:30, kdy máme první rundu. Protože se přeorganizoval celý program pouze do 3 skupin, máme navíc 40 min. během dne, což nás hoooodně potěšilo ;). Boxy jsou plné známých  a je nám jasné, že konkurence bude silná. Ještě před devátou ale padá vlhký opar  a počasí se tak notně kazí. No nic, jsme přeci rytíííři :D.

A je tady půl desátá a my vyjíždíme na první seznámení s okruhem. A na rovinu musím přiznat, že s okruhem velmi pěkným. S okruhem, na kterém se dá najít snad úplně vše. Na okruhu, kde se hodně stírá rozdíl mezi supersportem a superbikem. Na okruhu, na kterém se roviny střídají s technickými pasážemi. Na okruhu, kde najdete srdcovou zatáčku schovanou za horizontem, stejně jako šikanu, kde se pomalu nevyhnou 2 motorky ( doteď kua nechápu, jak tam lítají ty formule :o) nebo sjezd z dlouhého kopce s vytočenou 3jkou proti zdi. Prostě nádhera. Bohužel to, že týden před námi tady byly formule, se projevilo hodně nagumovaným okruhem se spoustou bordelu (takovou spršku od jezdce přede mnou jsem nikdy nezažil).

Na první seznámení jsem měl gumy ještě ze Slovakiaringu, tak jsem moc netlačil na pilu a snažil se načíst okruh. První runda nedopadla nejhůř, zažil jsem si trať, stejně jako Mates a zhruba zjistili, co a jak ;) (teda taky to, že to bude asi klouzat). Nepříjemné potom bylo, jak na odvrácenou část okruhu sedl mokrý opar, díky kterému se nám na plexi dělal dost nepříjemný povlak, který nešel nijak sundat ( takže holt jezdíme na slepo :D)

Celé dopoledne pak probíhalo v podobném duchu, časy šly pěkně dolů a my byli docela spokojení. O tom, jaká je při akcích IV Racingu konkurence, hovoří časy, kdy během dopoledne bylo 70 lidí pod 2:10 :(. Prostě se jezdí hooodně rychle. Přichází čas obědové pauzy a mě tak doba na přezutí zadní gumy. Přichází na nás i hlad, takže něco malého pojíme pěkně při vycházejícím sluníčku.

Odpoledne pak probíhá v přívalu slunečních paprsků. Časy jdou ještě dolů a já si uvědomuju, jak je tento okruh náročný na brzdy. Takže pokud se tam někdo chystáte, tady nemůžou být brzdy připravené na 100, ale minimálně na 500%, protože blízkost některých zdí je více než nepříjemná. V podvečer pak přichází na řadu závody CSC, které jsou zakončením sobotní anabáze. Ty nakonec v SBK vyhrál naprosto jasným systémem start cíl Tomáš Milichovský ( holt Alpe Adria se nezapře ;)).

 

Takže hodit rychlou sprchu, a hurá na véču. Bohužel restaurace, kterou na stránkách maďaři tak vynášeli do nebes nás překvapila zamčenými dveřmi (nu což, MAĎAŘI, říkám si už poněkolikáté). Za vděk tak bereme pánem, který v jednom z boxů připravuje drobné občerstvení, spolu s dobrou točenou jedenáctkou ;). Při dlabenci pak koukáme na fotky, které během soboty nafotila naše dvorní fotografka Barča Volšičková. Všichni jsme se potom shodli, že ježdění po okruzích spolu s námi jí jde k duhu, protože pokrok, který během roku její fotky prošly je jasně viditelný a Barča se tak posunuje do dalšího levelu ;) Zbytek večera pak probíhal u lahvinky něčeho dobrého s klukama s MOTOPNEU.CZ a sledování DVDček z uplynulých závodů, které jsme koupili od kluků z IVčka (a můžu jenom doporučit ;)). Sobotní noc pak probíhá okořeněná páru Matesovými poznámkami v relativní pohodě (teda zavírám oči na KARAOKE párty, která byla v nejmenovaném stanu, což se ale dozvídám až ráno, páč já ji stejně prochr…., teda prospinkal :D)

A je tady neděle ráno, den závodu. Olověná obloha, která nás vítá pak předznamenává, jak mám později zjistit, průběh celého dne :(. Ještě před kvaldou probíráme týmovou strategii, okořeněnou o výměny mimo box, který jsme pro tentokráte neměli. Jako první do kvaldy vyjíždí Mates. Po cca 15 minutách je zpátky v boxech a vyjíždím já, řádně motivován co nejlepší pozicí na stratu, která by nám mohla zajistit příděl tak potřebných bodů do průběžné klasifikace.

První zatáčka za cílovkou ještě v klidu, pouštím rozjeté jezdce, kopeček dolů začínám topit, potom levá a pravá, po které následuje důležitý výjezd do kopce,zakončený levou do které vůbec nevidíte a na které můžete hodně vydělat a nebo taky hodně pros…. teda jako projet. Dlouhá pravá, která mi jde, krátká rovinka, prudké brzdy, retardér, který se snad nikdy nenaučím a… A nic (kuwa co to jeeeeee), motorka zdechne, nejde nastartovat, vůbec nenabíhají budíky (už nikdy ti nebudu říkat hujdo, slibuju :´( ). Bohužel je to nachlup stejná závada, která se projevila už na Lausitzu, ale tam se ji podařilo vyřešit. Rychlý příchod  traťáka, který mi lámanou angličtinou říká, že za tři minuty je tady odtah.

Takže po 5ti minutách přijíždí odtahovka, nakládáme motorku a hurá na obslužku, po které se dostáváme do boxu ( s jedním překvapením v podobě BMW řady 7 né straší 2 let, které stojí zaparkované u jedné s věží…zřejmě slušnéj voddíl :D). Cestou ještě přibíráme jezdce na starším CBR, který to rozbil hned v první zatáčce po najetí z boxu ( ono to fakt klouže (). Hned jak se dostávám do stanu, odstrojuji GSXR a snažíme se za podpory lidí okolo dát ho do pojízdného stavu. Všechno ale nasvědčuje na palivové čerpadlo, které nás opustilo. Todle nedá dokupy ani ferda mravenec. Ale je to jen začátek mé vydařené neděle.

 

No nic, Mates si to alespoň v rámci tréninku dá sám, nebo s jedním z jezdců, kteří zůstali na okruhu tzv. bezprizorní. Jaké však je moje překvapení a velká pocta, když Mates přichází s nabídkou že pojedeme na jeho motorce společně (Mates moc děkuju, todle sem vážně nečekal a jsem rád, že můžu být členem takovéhoto týmu ;), fakt díky, kámo). Takže huráááá připravit se na ten velký race. V deset hodin se na okamžik otevírá výjezd z boxů a Mates najíždí spolu s dalšími 37 jezdci na start. Držím motorku a koukám na ten štrúdl nadržených borců na protější straně. Vlajka v rukách Ondry Coufala letí dolů a celý ten štrúdl se dává do sprintu ke svým strojům (kdo nezažil atmosféru podobného startu ve stylu LeMans neví o co přichází, takže lidi, 12.9. máte letošní poslední možnost v Mostě ;)). Matesovi se start vydařil a zařízl páru borců, startujících před náma. No nic, není času na hraní, hurá do komby a nachystat se na výměnu. Ta se díky né zcela plné nádrži koná už po cca půl hodině. Rychle dotankovávám nádrž, sedám na RC8 a opatrně vyrážím. Hlavně to nezahodit, běží mi hlavou při výjezdu z boxů na dráhu. První kola se spolu seznamujeme (a musím říct, že nejen má skvělý podvozek, brzdy které nemají jedinou chybičku a jsou naprosto neskutečné, ale navíc díky club race kitu, kterým tadle RC 8 R oplývá letí jak splašená, prostě neskutečné ;)), zvykám si na dvouválec, na jeho průběh výkonu, snažím se odhadovat kvalty, které se liší od čtyřválcové GSXR. Ale docela to jde, jedu langsam bei sicher, jak říká kamarád Abík a jistota dojetí je pro mne důležitější než časy na kolo. Tak mi to ubíhá až do mého 12tého kola. Jedu pěkně za šmoulím Tuonem mistra Plejby, který mne předjel, ale kterého se v pohodě držím. Tak pěkně celý okruh, až přichází pravá před cíle. Pěkně nájezd ze dvou třetin trati, trošku brzda, složit na koleno, jedu, jedu až ve třetině zatáčky najednou nejedu a točím se jak vítr v kapse, stejně jako Lukáš se Sagvanem. V hlavě mi letí spousta hrozně sprostých slov na mou adresu. Hned jak se dokutálím (je zajímavé, že to si člověk, tedy alespoň v mém případě nezapamatuje jak, kde a co :D), koukám kolem sebe, kde je motorka. Ta naštěstí doplachtila mimo dráhu a jak později zjišťujeme snad s minimálníma škodami. Já jsem na tom snad podobně. Po chvilce dobíhají traťáci, spolu s nějakým marshalem a k mému překvapení po páru slovech do vysílačky, kterým jsem naprosto nerozuměl (jaký div :)), tlačí motorku napříč okruhem. Takže nezbývalo, než se rozhlídnout a hurá za nima. Příchod do našeho velitelského stanu snad ani nemá cenu komentovat. Zklamaný Mates (což se vůbec nedivím), já v rozpoložení mezi nasraností a pláčem.

Po krátké rekapitulaci toho, co se vlastně stalo a kontrole stavu motorky se snažím vysoukat s kombinézy. Ta, jak jsem zjistil, na páru místech  nevydržela nápor a vypadá jak trhací kalendář. Pravá ruka krapítek pobolívá a tak se raději odhodlávám navštívit místní mediky. Cestou potkávám Ondru Coufala a ptám se ho na úroveň jazykové vybavenosti místních felčarů. Se slovy „nemusíš se bát, jsou tady zvyklí z formulí“ pokračuji v cestě. Po chvíli vcházím do budovy a asi 2 minuty čekám na staršího pána, který si 2 metry ode mne hledá něco v nějaké krabičce a nějaký čech je mu ukradený :D. Když nás konečně zaregistruje, s nádhernou maďarštinou mě uvádí dovnitř (a já začínám tušit problém). Pán něco zavelí do pokoje vedle příjmu a z rozvrzané postele se začíná zvedat mohutné tělo paní doktorky (jako ona fakt vážila víc než já,  čento perčento :o). Posadí si mě na lůžko, očistí odřeniny na nohou a zbytek klasifikují jako dobré (jen pro info: jazyková výbava byla ještě horší nežli moje,  to je sakra co říct).

No nic, vracím se ke stanu, který už Mates s Jančou pěkně vyklidili a nastává balící fáze. Motorky na vozík, vše potřebné do auta, hodit rychlou sprchu, rozloučit se se všema známýma a hurá na cestu. Tá probíhá, až na drobné komplikace v Budapešti (chytli jsme se Olejny, který věděl kam jede :))  v pohodě. Takže v šest hodin jsme v Brně jak na koni a můžeme z části vybalit a hurá domů. Já se teda ještě pro jistotu stavuji v úrazové nemocnici za velmi příjemnými sestřičkami :D, abych si nechal zkontrolovat ruku, o které si myslím, že je jen naražená. Takže hurá na rentgen, na kterém vyloženě není nic vidět. Takže to jdu jen tak odevzdat paní doktorce, která mne bohužel ze slovy: „nemáte pravdu, není to jen naražené, máte tam zlomený kloub“ naprosto odrovnává :(. Po krátké debatě na téma sádra vs. další závody ji obměkčuji pouze na hliníkovou dlahu na malíček a pro mne tak snad končí má velmi vydařená maďarská neděle.

A co na závěr? Určitě musím ještě jednou moc poděkovat Matesovi, který se ukázal jako ten nejlepší týmový parťák (Mates FAKT DÍKY), Barče za super fotky, a firmám Motorex, Hard Core Maschine s xxxxxx za naši podporu.

Takže lidičky, tešte se na MOOOOOST ;)

Kompletní fotogalerie ZDE

--Jiřina--