naokruh.cz

HKT Racing: III. CEC Slovakiaring – Regata pokračuje

Pouhých deset dní nám muselo stačit na regeneraci mezi druhým a třetím závodem vytrvalostní série CEC, který se tentokrát premiérově konal na Slovakiaringu. 

Scénář závodů byl shodný jako na Lausitzu, akorát s tím rozdílem, že se jednalo o víkendový podnik, což je paráda. Takže pátek a sobota tréninky, v sobotu večer individuální závody CSC a víkend uzavírá vytrvalostní neděle CEC a CEC2. Naprosto ideální.

Sestava HKT Racing beze změny, tedy já (Kolda), Honza, Špageta, mekaniko David a pro tentokrát i výborná posila druhý mekaniko Jarda. Sice jsme klukům mekanikům někdy moc nerozuměli, hlavně když začali s „podej mi tuto, dej sem tuten“ :-), ale pracovali neuvěřitelně a za to jim již teď moc dík. Na Slováč vyrážíme již v pátek večer, protože máme zaplacené sobotní tréninky. Já s Honzou napůl a Špageta, protože jede na Slovač poprvé, má celý den jen pro sebe.

Kvůli pracovním povinnostem jsme s Honzou dorazili na okruh až kolem desáté večer. Vybalit a postavit základnu nám tentokrát trvalo nějak dlouho a tak jsme se dostali na kutě až po jedné hodině v noci. Pravda, taky jsme se trošku zakecali při lahvince lahodného červeného moku :-) Kolem páté ráno se přihrnul i David s Jardou, dali si osvěžující hodinku spánku :o) a začali montovat Honzovu motorku. Ta byla na léčebné kůře v KL Intermoto. Bohužel i tam byli bezradní, ale aspoň jsme dostali pár tipů, čím by to cukání mohlo být. Jeden byl spojen s vadným vačkovým čidlem, které mekaniko David zakoupil a vyměnil. Jsme připraveni.

Ráno dorazil i Špageta, takže jsme byli komplet. V noci trošku sprchlo, takže první runda, kterou jsem jel já, byla s mokrými fleky na dráze. Na osvěžení tratě ale dobrý. Honza vyrazil již na oschlou trať. Jako vždy jsme s obavou očekávali Honzův příjezd. Honza se tvářil tajemně a nechtěl nic zakřiknout. Motorka necukla ani jednou a jede jako z praku! Tak paráda. Domlouváme se, že já si dám ještě jednu dvacku, Honza potrénuje celé odpoledne a já si na závěr dne střihnu závod CSC. Tak se i stalo. Honzova motorka celou dobu fungovala bez cukání, takže to snad bylo opravdu tím vačkovým čidlem (klep, klep, nezakřiknout!!!) za bratru 1800 Kč. Zato nevyspalý Honza nefungoval vůbec dobře a nejlepší čas 2:25 rozhodně nebyl tím, co by si představoval. Já jsem si to málo jízd užil a i přes předčasné přerušení naší rundy, kvůli pádu Pepy Uiaii (v táhlé pravé za prvním horizontem hasan, naštěstí Pepa OK a motorka relativně taky), jsem stačil zajet solidní čas, který mě postavil na druhé místo na startu CSC. Špageta chvíli bojoval s novou tratí, ale postupně jí přišel na chuť a užíval si ji plnými doušky. Do závodu pak startoval z 33. pozice. Konkurence byla opravdu vysoká.

 

CSC

 Těšil jsem se na tenhle závod, ale trošku jsem se bál, aby neměl stejný průběh jako na Lausitzu. V první lajně z prvního místa startoval rakouský  účastník Alpe Adria šampionátu Stefan Schrammel, druhý já a ze třetího fleku si na mě brousil zuby Přemek Glinz. Na závod jsem si dozadu obul už starší Bričku. Ta by měla v pohodě stačit. Start nebyl úplně nejhorší, ale prokaučoval jsem první zatáčku a doslova se přede mě přesypalo pět jezdců a začali tahat hustokrutě. No ty woe. V prvním kole jsem se ještě chvíli zašpuntoval za jezdcem přede mnou a než jsem ho předjel, první dva byli v nedohlednu a Přemek (GSX-R 1000) s Lubošem Doupalem na (BMW) asi o půl cílovky přede mnou. I přes to, že jsem jel kola kolem 2:16, nedařilo se mi náskok Přemka s Lubošem stahovat. Z přemíry snahy jsem dělal chyby a to bylo špatně. Začal jsem se víc koncentrovat na jízdu, než na samotné dojíždění soupeřů. Cca v polovině závodu se mi začalo zdát, že kluky začínám stahovat.

To byl impuls ke stíhací jízdě a boj o třetí flek. Hodně mi pomohlo vzájemné zápolení obou jezdců a naopak mi vůbec nepomohla ojetá zadní šlupka. V rychlých a ostatně i v pomalých výjezdech to bylo často ošajstlich. Na druhou stranu, guma dala vždycky vědět, takže se to dalo ukočírovat bez ztráty kytičky a hnědého fleku na kombinéze :-) Takže pět kol do konce a kluci na dostřel. Začal boj na ostří nože. Přede mnou byl Luboš, kterému Přemek trošku poodjel. Abych neztratil kontakt z Přemkem, musel jsem ho předjet. Natlačil jsem se na něj před čtvrtým horizontem a na jeho vrcholu jsem byl skoro vedle něj, ale pak jsem poznal jak jede BMW. Luboš zatáhl a na rovince mi poodjel dobrých dvacet metrů. Naštěstí šel relativně brzo na brzdy a tak jsem mu to poslal na vnitřek. Vyšlo to. Bál jsem se, že by mě mohl na cílovce předjet, ale nestalo se a tak jsem se hnal za Přemkem. Po půl kole jsem se mu nalepil na záda, ale na předjetí to nebylo. Přemek se ohlédl, ale já byl za ním v takovém úhlu, že mě neviděl. Zkusil jsem to poslat pod něj za třetím horizontem, ale nevyšlo by to a tak jsem se zařadil zase za něj. Zato si mě všiml Přemek a začal topit jako ďas. Další kolo a já to zkouším na druhém horizontu zprava. Jedeme každý jinou stopu a Přema je zleva rychlejší. Lepím se na něj a zkouším zase za třetím horizontem. Tentokrát se dostávám pod něj a on musí měnit stopu. Pro změnu zatápím já a snažím se mu cuknout. Objedu kolo, ohlédnu se a Přemek letí těsně za mnou. Musím tahat. Začínáme dojíždět jezdce o kolo. To mi může pomoct, nebo naopak ublížit. Na druhém horizontu se mi daří těsně předjet trojici jezdců a ti mi pomáhají zašpuntovat Přemka a vytvářím si náskok, který si držím až do cíle. Po skvělém boji je z toho v cíli krásné třetí místo a osobáček 2:15, 041. První dojel podle předpokladů metrosexuál Stefan Schrammel, druhý polák Pawel Gorka, třetí já, čtvrtý Přemek Glinz a pětku uzavřel, po pádu Luboše Doupala, Miro Sloboda z Vangelas. Špageta protnul cíl na 33. místě.

 

Uf, krásný to byl den na okruhu. Samá pozitiva a sociální jistoty :-) Tentokrát nenecháváme nic náhodě a po lahvince luxusního ryzlinku jdeme v jedenáct na kutě.

 

CEC

Probouzíme se do teplé a prosluněné neděle. V 9.40 začíná kvalifikace. Scénář opět stejný jako v Lausitzu. Zkusím tam šoupnout nějaký dobrý čas a pak pustím Honzu, ať si potrénuje. Ve čtvrtém kole zajíždím 2:16,2 a je z toho první flek na roštu. Pouštím Honzu a ten, již plný sil a s necukající motorkou zajíždí výborné časy kolem 2:20 a nakonec se dostává na hezkypěkných 2:19. Tak to je po všech těch jeho eskapádách fakt luxus. Co je horší, že se začíná trošku zatahovat a při startu CEC2 padá pár kapek. Naštěstí se obloha trhá a kluci a holky z CEC2 si to mohou rozdat na plné pecky. My se pomalu stěhujeme do boxu a chystáme se na závod. Startovat budu já.

CEC2 končí, chvilka ticha a jde se na věc. Start do zahřívacího kola proběhl bez problému. Teď se soustředit na ten ostrý. Je to tady, zelený praporek v Ondrově ruce padá dolů a já běžím k motorce a startuju. Honda chytá až po vícerém otočení, plný plyn, výjezd a jeb ho!!! Kolem proletí Přemek, jakoby ani nestartoval z pevného startu a otře se mi o motorku. Něco odletělo. Asi kus laminátu, ale to je jedno. Malé zaváhání, ale rychle do plných. Do první zatáčky přijíždím cca šestý, šahám po páčce brzdy a ona nikde!!!! Naštěstí jsem přitom zavadil o kousek jejího torza a tak jedním prstem nabržďuju do první zatáčky. Co teď? Zvolňuju, protože nevím, jak to se zlomenou páčkou zvládnu. Ale dá se to a držím s ostatními krok. Mezitím se hodně rychle zatahuje a je jasné, že nás voda nemine. Musím vydržet dokud nezačne pršet. A taky že jo, během dvou kol se spouští řádný liják (začínám chápat pojem srážkový stín – oblohu zastíní mraky a leje a leje :-)), na který doplácí Laki z Vangelas a končí za cílovkou v kačeru. Já dokružuju kolo a střídám. Vyráží Špageta, který byl nachystán na mokrou variantu.  

--Kolda--    

Vzhledem k tomu, že se Kolda už dál do závodu nedostal, tak si beru klávesnici já (Honza). Pro to, co během několika minut spadlo z nebe je Koldův výraz „řádný liják“ těžkým eufemizmem. Chcanec, kýbl vody na hlavu, zkrátka bouřka jako hrom. Špageta do toho vyjel a hodnou chvíli se kroužilo za safety carem, než nejhorší „řádný liják“ trochu zeslábl. Moje motorka šla okamžitě na mokré a já do Koldova nepromoku. Po pár kolech přišel Kolda od pit line s zprávou, že Špageta jede jak na vejlet (sorry Špagi, ale tak to říkal :-)…) a já se šel podívat na časy. Tady si rýpnu do pořadatelů. Nevím, kde se stala chyba, ale v tu chvíli měl jedinou (neoficiální) časomíru Michal Filla na svém notebooku, ostatní nemohli naladit signál a velkoplošná nikde nebyla. Byli jsme druzí za Moto Robert, ale jejich celkem malý náskok narůstal tempem patnácti až dvaceti sekund na kolo. Okamžitě jsme Špagetu stáhli a nachystal jsem se na střídání.

Špageta na mě ještě při střídání zakřičel, že jsou tam strašné kaluže, ať dávám bacha. „No jasně,“ říkám si. „Aby tam nebyly kaluže, když leje jak z konve, nic co by mě rozhodilo…“ Vyrazil jsem na hodně zlitou trať, ale dalo se. První horizont ok, akorát s menším potůčkem, v technické za druhým horizontem leželo po místech tak půl centimetru vody a říkám si. „Jo jo, kaluže, proč tolik povyku.“ Před třetím horizontem mával traťák žlutýma vlajkama, jakoby navigoval raketoplán na přistání, asi někdo padl říkám si. Přehup přes horizont a DO P.DELE! Co to sakra je? Přes celou levou zatáčku není kaluž, ale vylitej rybník s hloubkou deset, možná patnáct centimetrů! No asi do toho budu muset vjet… Voda se valí přes nohy i přes boudu a helmou mně protýkají čůrky vody… no toto jsem fakt ještě nezažil a že jsem viděl koňa blýt, hada chcát a psa plavat na znak :o). Sotva jsem se oklepal jak bernardýn, hned pod čtvrtým horizontem další jezero, který se ale naštěstí dalo objet. Na rovince tahám a před nájezdem na cílovku pro změnu přehrada přes celou trať. Naštěstí ne tak hluboká, takže dala relativně rychle projet, pokud člověk ignoroval, že motorka zavlnila jak had… Nu což, musím tahat, všichni jsme na tom stejně…

Drobná odbočka: nejsem odborník, silnici jsem, pravda, nikdy neprojektoval, ale ten vůl, kterej vyspádoval závodní dráhu tak, že se po (sice teda pořádným) chcanci na třech místech zaplaví, by měl vrátil titul… je to škoda Slovakiaring je fakt zábavná a pěkná trať a toto si nezaslouží.

Postupně jsem si rozfázoval trať na místa, kde se dá tahat a na místa, kde se pravidelně celej opláchnu a chytil nějaké tempo. Asi po hodině a půl závodu se ale znova hrozivě zatáhlo a začaly padat kapky velký jako prase, až jsem si říkal, kdy mně nějaká kroupa prorazí plexi… načež Ondra Coufal ukončil trápení všech zastavením závodu, což bylo asi to nejrozumnější, protože to už vážně byly neregulérní podmínky.

V boxu jsem se dozvěděl, že jsem Moto Robert stáhnout nestačil a jsme tedy v kategorii druzí. Pravda, v tu chvíli jsem byl spíš rád, že jsem motorku i sebe dovezl vcelku, jiní takové štěstí neměli (Laki, Přemek Glinz…).

Jenže závod pro nás ještě pokračoval, už teda bez motorek, ale přesto se ještě „předjíždělo“. Na vyhlašování jsme nastoupili v našich nových krásných tričkách (musím se pochválit, když  už to nikdo za mě neudělá :-)…) a slyšíme Ondru Coufala: „Třetí místo v ELIT CUP – SBK bez licence – získalo Moto Robert…“ …Co to má sakra znamenat??? Klukům jsme sotva před pěti minutami gratulovali k zaslouženému vítězství? Druhé místo Mechanic toys a první HKT Racing! Víc než radost převládaly na bedně překvapené pohledy všech. Kluci z Moto Robert ale dostali penalizaci dvou minut za předjíždění pod žlutou vlajkou, a tak nám spadl první flek tak trochu do klína. Ne, že bychom byli smutní, ale přece jen je pro každého lepší si to vyhrát na trati. Takže sumasumárum, ač byl závod poloviční (a taky za poloviční body), tak se toho stačilo udát tolik, že se jeden divil i ušima.

Další závod nás čeká až v červenci – mostecká sedmihodinovka – která snad už proběhne nějak rozumně a Ondra Coufal nebude muset svůj tým přejmenovat na IV Raining :-)… My nastoupíme na 99 % bez Koldy, který si na „závod roku“ načasoval narození svého maličkého závodníka, sketa :-)…

--Honza--

Strašně moc děkujeme všem co nám přijeli na Slovensko fandit od rodičů až po batolata, samozřejmě bezchybnému mekaniko Davidovi se spáleným pupkem a jeho obětavému kamarádovi Jarkovi a všem co nám fandíte!....a Kolda speciálně Prasoušovi za zapůjčení olejové zátky…díky…

Kompletní výsledky závodu ZDE(CSC) a ZDE(CEC)