HKT Racing: Cartagena 2011 aneb dvakrát nevjedeš na stejný okruh
Jelikož zima byla dlouhá, rozhodli jsme se ji trošku zkrátit brzkým termínem prvního ježdění. Původně jsme pokukovali po nějakém březnovém termínu na Pannonce nebo Misanu, ale pak Honza objevil cenově zajímavou nabídku od u nás neznámé německé agentury Biernot racing. Jednalo se o čtyři dny ve španělské Cartageně v termínu 7.-10. března. Čtyři dny naplněné tréninkem a v termínu, který sliboval opravdu teplé počasí.
Na přípravu motorek bylo přes zimu sdostatek času. Koldova Honda dostala nový motor, jelikož starý už byl takříkajíc hodně vydechlý a Honza si udělal radost v podobě nového zadního TTX. A jako každý rok následoval obligátní servis všeho okolo ve spolupráci s Jirkou Látrem z KL Intermoto HK a dvorním mechanikem HKT Racingu Davidem.
Takto vyzbrojeni jsme se v sobotu 5.3. brzo ráno vydali na 2600 km vzdálenou cestu do španělské Cartageny. Účast: Kolda, Honza, David, VW transporter plus vozík na dvě motorky, obé naplněné k prasknutí. Cesta (příšerně dlouhá, cca 30 hodin) probíhala v poklidu až na nechtěný přejezd přes Švýcarsko a s ním spojených 70 eur (auto a dokonce i vozík potřebují dálniční známku) a následná první platba mýtného ve Francii, která doteď nevíme proč, činila těžko pochopitelných 120 eur! Čímž se nám tak trošku rozboural rozpočet. Ale co, paštik máme dost.
Do Cartageny jsme dorazili v neděli kolem třetí hodiny odpoledne. Počasí nebylo nic moc, hodně foukalo a bylo pod mrakem. Po příjezdu jsme se celí nedočkaví (tu klasickou okruhovou zvukovou kulisu jsme neslyšeli už hodně dlouho) šli podívat na trať, kde právě testovali jezdci britských roadracingových závodů. Nechyběly týmy jako MH Plant, Relentless a s nimi spojení jezdci jako McGuinness, Guy Martin, Rutter, Tommy Hill apod. Celkem nás pobavilo, když jsme pak večer procházeli boxovku a na zdi byl powertejpou nalepený bílý cár papíru formátu A4, na němž bylo napsáno: McGuinness – old and fat!!! :-) A hned vedle Tommy Hill Cartagena 2011 – time 1:31, 8 !!! Hezké, máme se od čeho odpíchnout :-)
Nadvakrát jsme postavili stan, protože z původního místa jsme byli bůhvíproč vykázáni, David připravil motorky, Honza zařídil administraci, rychlá sprcha (bohužel studená) a hajdy na kutě. Honza do auta, Kolda do bydlíku (vozíku :-)) a David s nejteplejším spacákem hlídal motorky ve stanu.
Pondělí
Budíme se do stejného počasí jako v neděli. Pošmourno a větrno. Teplota v osm hodin směle atakuje 8 stupňů. Teplá káva nás staví na nohy a jdeme na rozpravu. Nafasujeme transpondéry a v 10 hodin nastupujeme na první rundu. Mám (Kolda) tady už něco málo najeto, takže zezačátku budu Honzu vodit, abych mu ukázal stopu…
Okruh
Cartagena je taková motanice s velkou bambulí. S převodem 15-47 se jede vesměs celá na trojku(jak člověk zrychlí, tak dá i dvakrát čtverku), jen na cílovce se vytočí pětka. Převodovka si tady opravdu libuje. Hodně se tady brzdí v náklonu a téměř každý výjezd se rovná pokusu udržet přední kolo na zemi. Taky podélných nerovností a záplat na výjezdech, na kterých to klouže, je tady nepočítaně. Ale jak si člověk zvykne, tak se jimi jen baví. :-)
…Celkem rychle si po zimní přestávce zvykáme a časy se pomalu posunují dolů. Ke konci dne se dostáváme pod besty dosahované v roce 2009 na Aprilkách. Kolda 1:45, Honza 1:46. Což stačí v celkovém pořadí 95 jezdců na sedmé respektive jedenácté místo (všichni se teprve rozkoukávají). Jsme spokojení. Motorky fungují výborně, akorát hrubý asfald žere gumy geometrickou řadou. Výdrž zadku je maximálně 60 kol.
Úterý
Vítr přes noc ještě zesílil a stan, přikurtovaný na maximum, poskakuje v jeho poryvech ze strany na stranu. Sem tam se k tomu přidá lehké mrholení. Ve stanu se nám kupí nafoukané listí a různý „hegeš“. Začínáme z toho být zoufalí až nasraní a litujeme, že jsme si nevzali box. Teplota pořád stejně nízká. Přes den maximálně 12-14 stupňů, ale s větrem nám připadá daleko chladněji. Kupodivu na dráze se vítr zas tak moc neprojevuje, až na pár míst, o kterých víme. Najíždíme na trať a dáváme si první rundu. Jede se dobře, i když sem tam na plexi dopadají slaboučké kapky. Asi po pěti kolech začnou mávat žlutými vlajkami. Asi to někdo zahodil. Vyjíždím na horizont a nechci věřit vlastním očím. Honzova motorka se válí mimo trať. Honzu nevidím. Jedu další kolo (červené vlajky) a celou dobu si říkám hlavně ať je OK. Dojíždím na horizont a vidím Honzu jak bloumá kolem motorky. Je to dobrý, je v pořádku. Zajíždím do stanu a oznamuju to Davidovi. Čekáme. Za chvíli se objeví auto s kárkou a na ní Honza i s motorkou. Dovídáme se, že to zahodil za poslední zatáčkou před cílovkou (pracovně kolem palmy). Špatně kontrolovaný výjezd po zadním se po opuštění asfaltového povrchu mění v nekontrolovaný pád. Honza jde rovnou do medical centra, protože vypadá poněkud potlučeně. (Po návštěvě medical centra a následné prohlídce v Brně je výsledkem pádu zlomený palec u nohy, natržené kloubní pouzdro v rameni a celková obouchanost). Motorka je poškozena adekvátně pádu, ale v podstatě jen na periferii.
Pro Honzu tím pádem ale trénink končí, neb sotva chodí, cpe se růžovýma pilulkama a neustále si fačuje různé části těla…
Škoda. Já jezdím dál a poctivě trénuju „filloviny“. Ke konci dne se mi daří zajet vysokých 1:42.
Středa
Tak jsem na to sám. Počasí stojí furt za houbelec, ale pořád by to mohlo být horší. Hlavně že neprší. Jezdím tréninkově, ale i přesto zrychluju. Tohle je naprosto ideální. Mít takovou spoustu tréninku, kdy má člověk čas jen a jen na učení a zkoušení různých nájezdů, stop, brzd, prostě paráda. Honza odpočívá v autě, střídavě spí, jí, dívá se na DVD a relaxuje. To mu jde opravdu skvěle :-). Piluju techniku a pak si vždy zkusím dát i pár ostrých kol. Ve výsledku se dostávám na 1:41,8. Celkově jsem na sedmém místě. Best čas dne je nějakých 1:38 a dalších šest lidí, včetně mě, je namačkáno v jedné vteřině. Během dne je v plánu i závod na 7 kol, kterého se ale po domluvě s týmem (a se svou peněženkou - 10 e navíc) neúčastním a raději šetřím síly na čtvrteční závod na 16 kol, který bych rád pojal jako menší průpravu na endurance. Večer mi David mění čerstvou zadní Dunlopku, hodíme do sebe jídlo a nějaké to španělské čůčo a jdeme na spát.
Čtvrtek
Při vstávání se mi zdá, že maličko zeslábl vítr. To by mohlo být dobré. Ano, zeslábl, ale přes noc bohužel zapršelo. Na mokré se mně nechce a tak čekám. Moc nenapršelo, ale nízká teplota a vysoká vlhkost vzduchu vysychání tratě neurychlují. Když už se zdá, že stopa začíná vysychat a já se optimisticky hrnu do stanu pro vysílač laptimeru, začíná zase krápat, aby se posléze přidal regulérní déšť. Rozhodnutí je nasnadě. Balíme fidlátka a jedem domů. Škoda takového konce. Rád bych si ještě zajezdil a těšil jsem se i na závod. Hlavně na tu pěknou porci kol. Třeba příště.
Cesta zpět probíhá bez problémů. David si za volantem bere noční šichtu, jako při cestě tam a za to jsme mu s Honzou opravdu vděčni.
Resumé Kolda
Z mého pohledu to byla nakonec vydařená akce. Za tři dny jsem nakroužil cca 180 kol, což se dá považovat za slušný trénink. Celkem rychle jsem se do toho zase dostal a mám opravdu dobrý pocit z nového motoru, Dunlopek a taky samozřejmě ze sebe. Už se těším na sezonu, jak si to zase na dráze užijeme.
Resumé Honza
Z mého pohledu nakonec akce spíše nevydařená. První den byl výborný, trať je šíleně složitá, technická, ale stoprocentně zábavná… než jsem ale stačil vůbec pochopit stopu, přišel hloupý pád. Což o to, na motorkách se padá, ale mohlo se to stát aspoň poslední den… to mě asi mrzí nejvíc, protože jsem cítil, že se na této cartagenské motanici s bambulí můžu hodně naučit… no nic, nezbývá než uzdravit sebe a motorku a bojovat dál.
Poděkování:
Sponzorům, bez kterých by se tahle cesta jen těžko uskutečnila. Jmenovitě pak Pavlu Horkému za zapůjčení vozíku na dvě motorky a rovněž rodinám, které nás v našem boji o zlaté trenky a tím spojených aktivitách (zatím :-)) podporují.
--Kolda a Honza--
redaktoři |
reklama |
provozovatel
