naokruh.cz

HKT Racing: az ötödik futam CEC a pálya Hungaroring

Prolog

Vzhledem k tomu, že toho bylo v posledních týdnech moc a jeden by to ani uchopit nestačil, napsali jsme tento článek spolu s Koldou, a to tak, že každý přihodil svou trochu té slovní fašírky, které s ironií říkáme smysluplná věta. Vlastně je to takový improvizovaný rozhovor… 

 

Před Hungáčem

Kolda

Po dlouhé pauze, vyplněné narozením malého závodníka (který má mimochodem s motorkama zatím společného jen to, že křičí jako šestistovka :o)), jsem se zase konečně dostal na závodní dráhu. Čekal nás závodní víkend na maďarském Hungaroringu. V sobotu obligátní závod CSC a v neděli pak vyvrcholení víkendu, čtyřhodinovka CEC. Jelikož jsem už před dvěma lety na Hungáči jezdil, koupil jsem si pouze sobotní trénink, na rozdíl od Honzy, který jako hungaringový elév zakoupil i trénink páteční.

Honza

Byl to bez dvou dnů měsíc, co jsem po crashi (viz spektakulární foto) v mostecké sedmihodinovce znovu vlezl na motorku. Tu se mně za obrovské a hlavně nezištné pomoci Michala Molnára alias Myšáka a našeho mekaniko Davida podařilo zase poskládat dohromady. Trn v patě v podobě roztržené kombinézy mně promptně pomohl vyřešit Vašek Jiruš a Koldovi jsem rozebral jeho starou helmu sestavil ze dvou rozbitých jednu funkční… všem moc děkuju! Obražené rameno bolet nepřestalo, ale doktor na moji otázku kdyžeto bude OK? Řekl: Chlapče, to je na půl roku… tak teda taky dík felčare… 

Trénink

Kolda

Po pátečních deštích byla trať místy ještě trošku vlhká, takže první tréninky se nesly v duchu znovuobjevování dráhy. Hungaroring je krásná trať. Bohužel hodně, ale hodně hrbolatá a téměř bez kačírku. Betonové plochy s balíky lemující většinu zatáček moc klidu nedodají. No a na dvojí brždění „do zdi“ raději ani nemyslet :o) Ale jinak okruh velmi technický a to mám rád.

Pro lidi co tam nebyli, malý popis: Cílovka není dramaticky dlouhá, ale i tak má člověk na konci nakuleno cca  250 km/h. Následuje ostrá pravá zatáčka, skoro vracák, který se jede na dvojku. Krátká rovinka a pod mostem na brzdy. Dále levá z kopce dolů, která je opačně odkloněná. Tady se celkem dost padá. Jezdil jsem ji hodně na jistotu, ale i přes to mi na výjezdu párkrát zadní kolo uklouzlo. Lepší je, malinko tuhle zatáčku prodat a být hodně rychlý v následné pravé dolů. Ta se jede pod plným plynem a na výjezdu je hodně hrbolů, jako ostatně skoro všude :o) Projedeme dolík a stoupáme do „slepé“ levé na horizontu. Ta je hodně na srdce a není lehké ji trefit. Je dobré si ji najet co nejvíc zprava, později točit, dobře trefit vrchol, pak plný a hlídat zadní kolo, protože na výjezdu je taky trošku hrb. Navazuje táhlá pravá a blížíme se do šikany. Pravé ucho, levé ucho a výjezd na dvojku. Pokračujeme sérií čtyř zatáček, které se postupně zrychlují. Důležité je najet správně první a pak už jen zrychlovat. Takže levá, pravá, rychlá levá, rychlá pravá a výjezd na krátkou rovinku z kopce dolů přímo do hliněného valu. Vypnout mozek, zabrzdit na 100 m a složit motorku do následné pravé zatáčky. Následuje krátká rovinka na dvojku po zadním a levý vracák. Blížíme se do finále, respektive do poslední zatáčky. To je taková malá mrška a to z několika důvodů. Jednak je v ní přechod dvou asfaltů, pak to v ní poměrně hodně klouže a na závěr na výjezdu jsou namalované startovní čáry pro F1 a na nich to taky ustřeluje opravdu fest… Tolik uklouznutí, co jsem zažil za tyhle dva dny, jsem nezažil za celou dobu, co jezdím na okruhu. Výborná škola…:o)

Honza

V pátek se hned ráno dostavil tradiční IV racing rain – oni to kluci bez deště uspořádat neumí – takže byla celej den open pitlane. Někdy před obědem trať oschla, taxme se na ni všichni vyhrnuli a trénovali jak o život. O půl čtvrté bylo ale opět utrum a pršelo skoro až do sobotního rána. První dojmy z trati přesně vystihl Kolda – moc pěkná technická pasáž, povrch na pytel a úniková zóna je v případě Hungáče spíš termín ironický. Na druhou stranu tento fakt evidentně budil v jezdcích respekt a v trénincích ani závodech se tolik nepadalo (i když v pátek jeden hnusnej crash na konci cílovky byl). Co Kolda nezmínil je zázemí, který je kvalitou srovnatelný s Mostem (až na to, že v boxech je rovná podlaha) a někdy ani to ne. Pořád nechápu, jak se jim daří udržet status F1…

CSC

Kolda

Celý pátek a první tři tréninky v sobotu, se braly jako kvalifikace do CSC. Povedlo se mi zajet čas na hranici dvou minut a bylo z toho druhé místo na roštu, hned za Tomášem Milichovským, který v tréninku zajel vysokých 1:56. Na takové časy nikdo z nás komparzistů :o) neměl, takže o vítězi bylo celkem jasno. Start se mi celkem povedl, ale nájezd do prvních dvou zatáček zas tak moc ne. Přede mne se přesypal Pavel Čáp a Marek Hartl. Byl jsem celkově čtvrtý a začalo se tahat jako obvykle hustokrutě. Cca v druhém kole si na mě vyšlápl i Martin Trachta a rázem jsem byl pátý. Motorka fungovala výborně, až na tlumič řízení, který mi odpoledne začal propouštět olej. Na brzdách jsem lítal ze strany na stranu a cítil každý hrbol. Ale Kolda zvaný „profesionál“ se jen tak nevzdává :o) Držel jsem se Martina zuby nehty až do osudného nájezdu na cílovku, kdy Martinovi někdo ukradl přední kolo a odporoučel se do balíků. Marka Hartla jsem měl cca 100 metrů před sebou a snažil jsem se ho docvaknout. Ale letos skvěle jezdící Marek, si udržoval pořád stejný odstup a tak jsem se pomalu začal smiřovat se čtvrtým místem. To mě ukolébalo a asi tři kola do konce si mě vychutnal i Tomáš Fojtů. To jsem si ale nechtěl nechat líbit a zavěsil se za něj. Byl jsem pořád jednou nohou v balících, protože tlumič už nefungoval vůbec. Pak jsem si vzpomněl na radu Michala Filly, jak jezdí přes nerovnosti v poslední dvojzatáčce v Mostě. Vyleze úplně z motorky, trošku si ji přizvedne, váhu těla nechá v zatáčce. Zkusil jsem to taky tak a naráz to bylo o mnoho lepší a začal jsem se pomalu dotahovat na soupeře přede mnou. Výjezd na cílovku, následné kolo bych to na něj mohl zkusit ….ale co nevidím…šachovnicový praporek oznamuje konec závodu. Škoda, mohlo to být ještě zajímavé, protože třetí Pavel Čáp, čtvrtý Tomáš Fojtů a pátý já jsme dojeli v rozpětí jedné sekundy… Ale nakonec jsem moc rád, že jsem vůbec dojel a poslední kolo jsem jel za 1:59,2 , což mě moc potěšilo, protože dostat se pod 2 minuty byl můj cíl. Nakonec tedy první Tomáš Milichovký, druhý Marek Hartl, třetí Pavel Čáp….

Honza

Od té doby, co mně necuká motorka se konečně ve sprintech angažuju i já, i když výsledky nejsou nijak oslnivé… Na Hungáči jsem startoval ze sedmnáctého fleku a pojal to lehce tréninkově a taky pro kontrolu techniky, neb jsme těsně předtím rozmontovali krk hlavy řízení a kontrolovali kvůli pazvukům ložiska…ještěže nikdo ze správy okruhu neviděl moji motorku pověšenou ke stropu boxu… po startu jsem se málem připletl do hromadné pádostrkanice a musel první zatáčku vykroužit trochu zeširoka, ale jinak se jelo dobře, protože jsem fungoval jako spojka mezi Honzou Schindlerem (Šinďa) a Vaškem Pimperem (Pimpiš)  z V-2 (čti „fau cvaj“), jenže když jsem se snažil Šinďu předjet, odpochodoval jsem do betonové únikovky a závod dokroužil za oběma klukama, sledujíc jejich bratrovražedný souboj o sedmnáctý flek…

 

CEC

Kolda

Ráno jsme se vyhrabali do pošmourného počasí s nízkou oblačností. Ale nepršelo a bylo příjemně teplo, žádný hic,  takže dobrý. V devět začínala kvalifikace a do ní jsem vyrazil já. Po osmi kolech jsem dal 2:01 a s tím byl tým spokojen (aspoň doufám). Bylo z toho pěkné třetí místo na roštu. V pauze vyplněné závodem CEC2 jsem trošku znásilnil kluky z Dafitu, přesněji Davida Ouředníčka, který mi byl ochoten půjčit svůj tlumič řízení. Za to mu patří velký dík, protože takových lidí, kteří jsou ochotni rozebírat svůj bajk, se moc nenajde. 

Plán byl jasný. Startuju já a zkusím vydržet co nádrž dovolí. Pak Honza, já a Honza to dotáhne. Start vyšel celkem dobře. Jako vždy nejlépe vyrazil Pepa Pončík ze zeber. Ten kluk prostě umí. Na šestce jel Hungáč za 1:59!!! To je nářez přátelé. Za ním jsme se tak nějak seřadili všichni ostatní. Z naší kategorie nelicencovaných superbiků se přede mě dostal Prasouš z Mechanic Toys, který tahal jako démon a taky, jak jinak, Marek Hartl jezdící za Motorobert. Tempo, které tihle naši přímí soupeři zvolili nebylo rozhodně endurancové, ale co naplat, tahat se musí. Všechny kola byly na hranici dvou minut a některá i výrazně pod. Prostě palba. Nejprve jsem docvakl Marka a následně jsem se dostal i před Prasouše. Ale trvalo to opravdu hodně kol, protože jeli fakt moc pěkně. Jelo se mi dobře, ale připadalo mně, že půjčený tlumič nefunguje tak jak má. To mi potvrdily i první kapky řídkého oleje na hledí. K neuvěření, odrovnal jsem dva tlumiče řízení. Vydržel jsem cca 50 minut včetně tří kol na rezervu a předával na prvním místě v kategorii a na třetím celkově. Vyjel Honza a vydržel neuvěřitelných 70 minut.

Honza

Ano, když už jedu pomalu, tak aspoň dlouho…:-) Ale né, jelo se mně perfektně, zvlášť ty výjezdy na dvojku s předním kolem v luftě mě moc bavily a minimálně čtyřicet minut jsem se taky bavil férovým soubojem s Petrem Pastorem z Motorobert, kdy jsem většinu času byl před ním, ale taky mně to tam pěkně posílal a střídal jsem z jeho závětří… Co už nebylo tak gut bylo škubnutí v mém dávno operovaném pravém koleně, které občas pozlobí a posledních pět kol jsem se skoro nemohl na motorce přesouvat…

Kolda

Pak jsem zase nastoupil já s cílem vydržet minimálně 55 minut (50 plus zaváděcí a zkušební start = cca 55 minut), tím pádem by to mohl Honza dotáhnout až do konce. Jezdilo se mi parádně, i když únava už začínala ťukat na dveře. Najednou na mě začnou mávat modrýma…že by chtěl hustokruťáka někdo předjet? Ho, hó, tak to si musí zasloužit, však tě moc nezpomalím :o)  Po pár zatáčkách to přišlo, Milda Čihák mi to tam poslal z kopce dolů proti valu. Zatmělo se mi v hlavě a úplně jsem zapomněl, že jedeme endurance a držel jsem se za ním na dostřel. Následné kolo jsem jel vysokých 1:58 a už se v duchu smál, jaké by to bylo pro Miloše překvápko, kdyby na něj začali mávat modrýma vlajkama. Ze sna mě rychle probudil výjezd z první pravé za šikanou, kde mi ujelo zadní kolo takovým způsobem, že mě motorka lehce vykopla a já drcnul přilbou do plexi. Naštěstí jsem to ustál, ale už jsem si to mířil do kačera a rychle se přibližovaly balíky. Zkusil jsem lehce zatočit a motorka už, už začala padat, tak jsem to zase narovnal a naštěstí to stačilo a minul jsem balíky asi o půl metru. Vrátil jsem se na trať a jak jsem dosedl, ucítil jsem něco teplého mezi půlkama :o) Takhle se nechat unést, když vedeme závod. Holt, každý má svou slabší chvilku. Bezpečně jsem dojezdil svou rundu a předával cca 63 minut do konce, doufaje, že to Honza dorazí do cíle. Měl jsem toho už celkem dost. Jen jsem si sundal přilbu, Pimpiš mi oznamuje, že musím ještě jednou na trať. Honza má nějaké problémy s kolenem a tak posledních 40 minut musím dojet já. Máme náskok, který bychom měli udržet i přes jedno neplánované střídání.

Honza

Sotva Kolda odfičel na své druhé střídání, slezl jsem z motorky a k mému zděšení se mně koleno „prolomilo“ a gecl jsem rovnou na zem. No do prdele, tohle možná další hodinu nekousnu a pokud, tak ne v bůhvíjakým tempu. Oteklý koleno jsem řádně obstříkl (díky Nori) a odbelhal se počítat náš náskok a střídání soupeřů a vyšlo mně, že tam Koldu můžu ještě jednou poslat (jen ať si ten endurance letos taky trochu užije…) pokud tam předtím na slabou půlhodinku vletím a pojedu „relativně“ rychle. Do puntíku se to vyplnilo, ještě nic netušící Kolda dorazil a já se jal jakžtakž úspěšně udržovat náskok, který vytvořil. Zhruba třicet sedm minut před koncem zajíždím a Kolda s rukama přilepenýma powertejpou na řídítkách naprosto suverénně a tentokrát už takticky dokončuje náš povedenej závod…

Kolda

Jdu opět na posledních pětatřicet minut na  trať. Jsme první, za náma jedou v těsném závěsu Vangelas, kteří jedou neuvěřitelně, třetí pak Motorobert a čtvrtí Mechanic Toys. Ještě se štengruju s Lakym, aby moc netahal a už je tady střídání. Kluci mi ukazují náskok na Vangelas, který na začátku činí 38 vteřin. To je dost, jedu na jistotu časy kolem 2:03-04 a kontroluju náskok. Laky jede jako ďas, ale rozdíl je příliš veliký, aby ho mohl stáhnout. Poslední kolo, šachovnice a jsme PRVNÍ v kategorii a třetí celkově!!! Druzí projeli pod šachovnicí zaslouženě Vangelas a třetí Motorobert, kteří si tím pádem zkomplikovali obhajobu titulu, protože na ně ztrácíme už jen 3,5 bodu. Takže poslední Most rozhodne o celkovém vítězi.

Honza

Ano, Most bude „buď anebo“, ale to je přece paráda, když má poslední závod pořádný koule. Už se vidím, jak budu vystresovanej… takhle si na starý kolena zvedat tlak! Ale o čem bychom si v zimě povídali, že…

Celkově to byl moc krásný a vyrovnaný závod. Pádů bylo minimum, snad jeden. Jelo sice celkově „jen“ 17 týmů, ale zůstaly opravdu jen ti nejlepší a zvlášť první pětka udržovala celý čtyři hodiny ukrutný tempo.

Moc děkujeme mekaniko Davidovi a jeho “boys“ Petrovi a Romanovi za pomoc. Pimpišovi za trpělivou roli „čekajícího náhradníka“, Šinďovi za zapůjčení nějakého toho dílu a vůbec všem, kteří nám pomáhali a drželi palce!

 

--Honza a Kolda--

Výsledky CSC a SSC ZDE, CEC ZDE