naokruh.cz

HKT Racing a CSC 2010

Pro náš tým byl vždy na prvním místě seriál vytrvalostních závodů CEC. Ovšem když jsem si minulý rok poprvé na Lausitzringu přičichl k individuálnímu závodu, něco se ve mně zlomilo.

Jednoduše jsem zjistil, že vytrvalostní a individuální závody jsou vlastně dva odlišné sporty. A oba se mi opravdu líbí a mají své osobité kouzlo.. Individuálky jsou pro mě daleko „méně stresující“, protože člověk jede sám za sebe a když něco posere, tak si může maximálně vynadat do zrcadla. U endurance je to jiné. Odpovědnost je daleko větší, protože se jede  za celý tým. Mám to štěstí, že za tři sezony, co jezdím CEC, jsem to v závodě zatím nezahodil. Pravda někdy k tomu nebylo věru daleko :o)

Letos byla nabídka individuálních závodů opravdu pestrá. Nejpřijatelnější pro mě (nás) byly závody Czech superstock cupu (CSC), protože se jely v rámci třídenních akcí IV racingu, zakončených závodem CEC, kterých jsme se jako tým účastnili. Záběr CSC byl opravdu široký.  Celkem osm závodů. Dvakrát Brno, dvakrát Most, Lausitz, Slovač, Hungáč a Panonka. A navíc, žádných sedm, ale pořádná porce deseti až čtrnácti kol na závod. Od začátku jsem věděl, že určitě všechny závody nepojedu. Rozpočet je přeci jenom omezený a na prvním místě byl CEC.

 

Brno

První Brno jsem nejel. Ono nebylo ani moc o co stát, protože počasí bylo opravdu na levačku.

Lausitz – pohoda, jazz

Konečně pěkné počasí, tak proč pěkný den tréninků neukončit individuálním závodem. Lausitz lidi nemají zas tak moc najetý a tak mi kvalifikační čas 1:54 stačil na 3. místo na roštu. Povedl se mi start a vyhrál jsem stylem start-cíl. Po závodě jsem ještě diskutoval s Michalem Fillou a stěžoval si, že to byla celkem nuda. Já rouhač a tlučhuba! Ale dobře mně tak. Všeho do času.

Slovakiaring – předstartovní nabubřelost

Začalo to už tím, že jsem si na závod dal dost jetou Bričku. Šak to stačí na ty amatéry :o). Start z druhého fleku, nájezd do první zatáčky, opatrně…a lup ho, překulilo se přede mě 5 jezdců. Probral jsem se z leknutí celkem brzo, ale soupeři už byli hezkých pár stovek metrů přede mnou. Tady jsem si poprvé uvědomil, jak důležitý je start a první kolo. Nikde jinde člověk tolik nezíská. Naštěstí se jelo na 14 kol a tak se mi ještě podařilo vybojovat pěkné třetí místo. Uff…nakonec to byl moc pěkný závod.

Brno – propadák

Letos mi to Brno fakt jaksi nešlo. Třikrát jsem to zahodil a třikrát v Brně. Moc jsem se na tento závod těšil a začal trošku myslet i na body v celkovém hodnocení. Proto jsem umluvil manželku v pokročilém stavu těhotenství a se slovy, že budu na dostřel, odjel na závody. Ten den ale od rána něco viselo ve vzduchu a neměl jsem dobrý pocit. A tak to taky dopadlo. Pád ve warm lapu. Celkem ostuda. A když mě pak traťáci vytahovali z kačírku, tak jen tak mezi funěním prohodili: „A oni nám z věže říkali, dejte si pozor….jedou tam i němčouři a on to zas nějaký přemotivovaný debil zahodí už ve warm lapu“. :o) No Grüss Gott.    

 

Most – vrchol sezony bez Koldy

Radostná událost byla na spadnutí (nebo na prasknutí? :o)), takže jsem zůstal na hlídce a zastoupil mě Honza.

Hungaroring -  dostávám na frak

Zase to první kolo, sakra. Navíc netlumící tlumič řízení a zrovna na Hungáči, kde je výmolů a hrboulů jak na družstevní cestě do zelí v listopadu :o) Nejprve mě cvakl Marek Hartl a pak si mě za sebou zkušeně ohlídal až do konce. Co se mi ale stalo možná vůbec poprvé, bylo předjetí během závodu. A to když si na mě vyšlápl i Tomáš Fojtů. Sice mě to pak vyburcovalo k lepšímu výkonu, ale už bylo pozdě. Páté místo. Už tehdy jsem si říkal, jak moc jsem se rouhal na Lausitzu, že prý nuda… A to jsem ještě nevěděl jaký bude poslední závod v Mostě…

Pannoniaring – tenhle podnik jsme jednoduše vzdali

Pokladničky holt nejsou bezedné, a tak jsme na Pannonku nejeli a raději se soustředili na poslední závod CEC v Mostě, jelikož nám šlo o první flek.

 

Most – poslední pomazání před vyhasnutím hvězdy amatérského závodění

A už je to tady, poslední závod. Rád bych do toho dal všechno, ale někde vzadu bliká varovná kontrolka, že následný den je CEC. Naše priorita a boj o celkové umístění. Nájezd do šikany po startu proto raději trošku prodávám. Možná až zbytečně moc. Start až ze sedmého fleku, to jsem taky ještě nezažil. Safra, kam se všichni tak hrnou. No asi chtějí být první, tys to ještě nepochopil? :o) Zašpuntuju se dvě kola za Tomášem Myslivečkem a už jsem zase v prdeli. Ale co, jede se na 10 kol (škoda, že to zkrátili, 14 by se mi líbilo víc), ještě zkusím zabojovat. A taky že jo, postupně stahuju skupinku tří soupeřů přede mnou. Nalepil jsem se na ně a chystal atak. Po cílovce už jsme jeli pěkně ve vláčku. Bohužel německý hustokruťák na BMW se rozhodl nepokračovat a rozvěsil to v první šikaně, Marek Hartl pokračoval rovně kolem gum a třetího kolegu jsem sice slavně předjel, ale už pod červenýma vlajkama. Předčasný konec závodu. Resumé. Skončil jsem sedmý, tedy za celou  skupinkou, kterou jsem docvakl, včetně padnuvšího hustokruťáka :o)

Hodnocení:

Nakonec jsem se prokousal na celkový druhý flek. A to hlavně proto, že jezdecký rozptyl byl během roku opravdu velký a asi nikdo to primárně nepojal jako seriál. Spíš jako příležitostný závod. I přesto byl vidět obrovský kvalitativní posun a poslední závod v Mostě byl opravdovou třešničkou na dortu CSC. Martin s Davidem (Dafiťáci) se rozjeli naprosto neuvěřitelně a příští rok na BMW budou jen těžko k poražení. Ale i ostatní borci, kterým zachutnaly závody CSC se za ten rok posunuli hodně dopředu.

Doufám, že koncept CSC zůstane i v roce 2011 stejný a budeme tak moct při CEC jezdit i plnohodnotné individuální závody. Za sebe můžu říct, že letošních 10 až 14 kol bylo plně vyhovujících a moc mě to bavilo.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem soupeřům, za přátelskou atmosféru v boxech a férovou  rivalitu na dráze. Bylo mi ctí a národním svátkem.

 

--Kolda--

 

Původně jsem zde chtěl taky literárně exhibovat, ale Kolda to napsal perfektně a totálně vyčerpávajícím způsobem. Snad jediné – příští rok bychom kromě CEC chtěli oba jet i kompletní CSC. Teda jestli vydrží stroje, cinkátka a rodinky :o)!

--Honza--