naokruh.cz

Finále Přeboru ČR Endurance - bitva až do konce

Finále Přeboru a Mistrovství ČR Endurance zavítalo v neděli 11.9.2011 na Autodrom v Mostě a s ohledem na fakž, že šlo o závod finální a ještě k tomu na šest hodin, a ve většině kategorií nebylo rozhodnuto o celkovém výsledku šampionátu, dala se očekávat velká bitva na dráze.

 Já s parťákem Vojtou jsme na drom dorazili už v pátek večer, ubytovali se v boxu, popili nějaká pivka a připravili jsme stroje na další den. Třetí do party, Kasi, měl sobotu nabitou kvůli práci, takže jsme rovnou počítali s tím, že přijede až v neděli ráno před samotným závodem.

 Sobotní tréninky probíhaly v poměrně poklidném duchu. Na trati nebylo příliš mnoho jezdců, počasí bylo teplé a tak jsme měli dost času na dolaďování drobností. V dopoledních rundách jsme já i Vojta zajeli časy poblíž minuty a padesáti vteřin, což bylo slušné. Konkurence na tom byla podobně. Trošku nás zklamalo, že relativně velké množství týmů, které již neměli o co jet, na tento závod nedorazilo, ale co naplat.

 Odpoledne už bylo docela velké teplo, Vojta o něco zrychlil, já už ne. V každém případě jsme přemýšleli o účasti ve večerním Czech Superstock Cupu. Vojta byl pro, já moc ne. V tomto seriálu mi chybí docela dost odjetých závodů a slušným i špatným výsledkem bych se tak jako tak neměl šanci posunout dopředu popřípadě dozadu celkového hodnocení. Navíc byl závod vypsaný na 14 kol, což je poměrně velká porce i na opotřebení pneumatik a brzdových destiček, kterých jsem neměl příliš nazbyt. No nic, vynechal jsem jeden odpolední trénink a protože se změnily propozice závodu snížením o dvě kola, oba s Vojtou jsme na účast kývnuli. Vojta stál na roštu na 11.pozici, já o řadu za ním na 16.

 Start do zahřívacího kola se mi povedl hezky a vypadá to, že už jsem se konečně naučil aspoň trošku slušně startovat. Stejně tak proběhnul i ostrý start. Držel jsem svojí pozici a do šikany jsme se blížili v četném poli jezdců. Všichni se hrnuli do vnitřní stopy i za cenu, že musí hodně brzdit, tak jsem zvolil nájezd zvenku, že jsem se hned dostal na Vojtovu úroveň. Do překlápění na druhou stranu jsem se nikam nepcal, ale i tak to bylo špatně. Najedou koukám, že Šimona Koska někdo brutálně zavírá přes přední kolo, Šimon brzdí, ale pád už je nevyhnutelný. Bum. Šimon se válí a přímo před mojím kolem = letím tudíž samozřejmě taky. Pomodlil jsem se, aby to ještě někdo nevzal třeba přes mojí ruku, ale to se naštěstí nestalo.  No nic, začali jsme se sbírat ze země a Šimon nevypadal úplně zdravě, asi jsem mu přejel nohu. Při sbírání motorky to nevypadalo moc dobře, pod motorkou mi zůstal flek a povalovali se tam všude možně kusy laminátových úlomků.

 Po dovozu do boxů jsem musel konstatovat, že jsem si buď hodně natáhnul třísla nebo něco podobného. Nic, raději jsme se hned pustili do opravy stroje. Po prvnotním ohledání to nevypadalo nejhůř.  Louže pod motorkou byla „jen“ z víčka nádrže, která byla plná a trošku to přes něj teklo. Jinak spotřebák jsem měl – stupačka, rolna kyvné vidlice, zakončení řídítka. Samozřejmě byly K.O. lamináty, ale nic, co by páskou powertape nešlo opravit. Opravy se ochotně ujal Ampér s mojím taťkou a během hodinky byla motorka v provozuschopném stavu.

 Večer jsme se tedy věnovali pokecání se všemi v depu, trošku popíjení a plánování strategie na nedělní šestihodinovku. Kasi dorazil už před půlnocí, tak jsme mu pomohli vybalit a šli jsme spát.

 Nedělní ráno bylo zajímavé. Všude mlha, že by se dala krájet. Ani s postupujícím časem však neustupovala, takže se dalo čekat, že na rozpravě nám bylo řečeno, že se celý program posouvá až do doby, než bude vidět alespoň od jednoho stanoviště traťových komisařů k druhému. Posun byl nakonec zhruba ¾ hodinky, což naštěstí nebylo nic tragického. Plán byl takový, že hned na úvod vyrazím já, abych zjistil, zda je všechno na motorce v pořádku a funkční. Poté pojede Vojta, aby zajel nějaký čas a po něm Kasi, který zde rok nejel. Bohužel, hned po vyjetí z boxů mi bylo jasné, že je něco špatně s geometrií vpředu. Při jízdě rovně jsem měl úplně nakřivo řídítka. Sakra, to je pořádný průser. Vidlice ani „brýle“ samozřejmě náhradní nemám. Zkusili jsme povolit jejich uchycení, poťukat gumovou paličkou, složit, ale výsledek byl stále stejný. Ochotně přiběhl kamarád Pimpiš a po konzultaci a posouzení celého řešení rozhodnul, že se to musí povolit všechno kompletně včetně krku řízení a rovnou se zdejchnul sehnat ořech 36mm, který pochopitelně nemám. Sám se hned celé události ujal. Světe div se, po deseti minutách bylo vše hotovo, s tím, že celé uchycení bylo našponované a po povolení samo poskočilo.

 Trénink byl u konce a tak jsem to byl projet pouze po areálu parkovišť. Světe div se – ono to fakt bylo rovně. Fajn, sice horní brýle měli ve vidlici pár desetin milimetru rozdíl, ale s ohledem na čas jsme porovnali jen polohu řídítek a připravil jsem se na start do Warm-Upu.

 V tom jsem měl za úkol vyzkoušet už v „ostrém“ tempu, jak se motorka chová. Chovala se super a tak ve Warm-Upu pokračoval Kasi, zajet jedním kolem novou pneu. Mezitím se připravil Vojta na ostrý start šestihovky a šlo se na věc.

 Start tohoto typu je prostě paráda.  Několik desítek motorek stojí na jedné straně trati a stejný počet jezdců na druhé. Na povel praporkem protrhne dokolané ticho těžký dusot bot a o pár vteřin později zahřmí několik tisíc koní najednou a závod je rozjetý.

 My jsme neměli špatný start, ale to, co se podařilo našemu největšímu konkurentovi – týmu Okruháři.cz, bylo naprosto famózní. Jezdec „Holy“ odjížděl z roštu jako první a několik úvodních kol držel třetí příčku absolutně. Na zcela sériové šestce, již notně obrostlé mechem, těžko uvěřitelné. Vojta jel sice dobře, ale držel se stále na poslední, čtvrté pozici v rámci hodnocení PČR Supersport. Okruháři získavali náskok a stejně tak tým Chick Design Yakuza. V těchto fázích závodu byl naším soupeřem tým Motomerta. Vojta na tom po prohýřené noci nebyl moc dobře fyzicky a tak střídal už po 35-ti minutách. To nás trochu rozhodilo, protože naše strategie byla jet to na 6 x 1 hodinu. Vojtu jsem střídal já a snažil jsem se jet konstantní a rychlá kola. To první se mi dařilo, to druhé příliš ne.

 I tak jsem dojel jezdce týmu Motomerta a zaútočil jsem na něj. V následujícím kole však nedobrzdil do šikany a jel rovně do únikové zóny. Jaké bylo moje překvapení, když jsem rozmotával motor ze šikany a konkurent upaloval o 200 metrů přede mnou, aniž by řešil zkrácení trati. Nevadí, tak jako tak vyjel Safety Car a protože jsem měl odjeto něco přes 40 minut, bylo vhodné střídat. Na trať šel Kasi a jel parádně.  To ale stále neměnilo nic na faktu, že jsme byli stále na posledním místě, i když na dohled všech ostatních.

 Kasi je tahoun a jel skoro hodinu, poté ho znovu střídal Vojta. Jeho výkon byl už výrazně lepší, než v prvním úseku a stále nás přibližoval více a více konkurenci. Fyzicky ovšem úplně fit stále nebyl a tak absolvoval necelých 40 minut a opět střídal. Já jsem jel stále „to svoje“. Dle údajů boxové tabule jsem viděl, že jedeme pořád stejně jako konkurence, ale pořád jsme byli poslední. Dost frustrující. Po padesáti minutách byl na trati opět Safety-Car a tak jsem opět střídal. Kasi jel parádně jako předtím a držel nás stále ve hře o pódium. Poslední možnost byla, že odjede skoro hodinu a Vojta se pokusí poslední úsek dorazit. Vojta se dal dohromady a obul lepší pneumatiku, bohužel, Kasi střídal o chloupek dřív a tak do cíle zbývala hodina a deset minut. Dle našich výpočtů všechno špatně, protože to na benzín do konce nevyjde. Vojta předvedl super výkon a jel jako politý živou vodou. Postupně stahoval soupeře mílovými kroky a než stačili zareagovat, byli jsme najednou třetí a o chvíli později dokonce na druhém místě. Vojta stále kroužil a kroužil a poslední minuty jsme i my všichni v boxu měli náběh na infarkt, protože nám bylo jasné, že to Vojta zkusí dojet. To je velký risk, protože kdyby mu v posledních kolech došel benzín, znamenalo by to nedojetí do cíle, velká bodová nula za tento závod a prohraný boj o titul Přeborníků republiky. Vojta si byl dobře vědom situace a tak šetřil palivem kde to šlo. I tak udržel slušné tempo až do cíle a přivezl nás na druhém místě kategorie. Super. Zhruba o kolo za vítězným týmem Okruháři.cz a necelých deset vteřin před týmem Motomerta a 15 vteřin před týmem Yakuza Chick Design.

 Možná bych ještě zmínil fakt, že absolutním vítězem závodu se stal tým HKT Racing ve složení Kolůch, Táborský, Látr, který po šesti hodinách zvítězil o těžko uvěřitelných 0,159 vteřiny.

 Naše nadšení nezná mezí. Před rokem by většinu z nás nenapadnulo, že pojedeme Přebor ČR a ani ne to, že na motorkách – sportovních šestistovkách, které neznáme. Dobrá věc se ale podařiloa díky perfektně funkčnímu týmu jsme se pro letošní rok stali Přeborníky ČR Endurance ve třídě Supersport.

 Za to samozřejmě patří dík všem, kteří nám na závodech pomáhají – můj táta, Vojtův brácha Martin, Kasiho táta, ale samozřejmě také spřátelený tým HKT Racing a v žádném případě nemůžeme zapomenout na výraznou a nezbytnou podporu od společností  Manitera Group, Ohňostroje Sipo, Autoškola Pabouček a dalších. Všem ještě jednou obrovský dík.

 Vyhlášení závodů jsme si náležitě užili a následný večírek byl taktéž výborný.

Takže kdy si zas přečtete nějaký můj článek a o čem?.....těžko říct :o)

Související článek

http://www.motorkari.cz/motosport/silnicni/c.e.c./6.-zavod-cec-most-19619.html

Celkové výsledky PČR

http://www.ivracing.cz/vysledky/02%20CEC2%202011%20-%20celkové%20výsledky.pdf