naokruh.cz

Dafiti na okruzích Almeria a Cartagena s Bike Promotion

Pro ukončení sezony 2011 jsem vybral Španělskou Cartagenu a Almerii. Bohužel rozlučky se sezonou se nemohl zúčastnit můj kamarád a teamový kolega Martin Trachta, který byl čerstvě po operaci krční páteře a musel tedy zůstat doma. Byl smutný, ale zároveň optimistický, že mu operace dobře dopadla. Jel tedy se mnou kamarád Jirka na Hondě, který je také dobrý parťák a pomocník v nepohodě.

 

Ve středu 26.10. jsme nabalili auto i karavan a odjezd z Prahy jsme podnikli ve čtvrtek v  5h ráno. Zastávka v Mekáči na Rozvadově byla povinností jako vždy a po vydatné snídani upalujeme směr Španělsko .

 

Měli jsme pohodovou, svižnou cestu s optimistickou vizí slunného počasí a parádního ježdění až do doby, kdy nás zastavili němečtí četníci za rychlost a předjíždění na zákazu (pozor v Německu se s vlekem jezdí 80km/h - my 120km/h). Proběhla pokuta 90 Euro a frčeli jsme dál. Projeli jsme Německem, drahou Francií s perfektíními dálnicemi a v Barceloně jsme byli 28.10. v 1h ráno. Druhý den v 8h ráno frčíme do cílového bodu Cartagena. Počasí bylo mizerné až téměř do Cartageny. Do cíle jsme přijeli v 17h.

 

Ráno jsme se probudili do slunečného počasí s teplotou přes den okolo 24 stupňů . Šli jsme se přihlásili na ježdění spolu s dalšími 7 jezdci. V tu chvíli jsem vytušil, že trať je tu pouze pro nás.

 

Okruh Cartagena prověří každého jezdce jak na tom je s fyzičkou. Zjistil jsem, že jsem na tom oproti Jirkovi dost bídně. Jirka kroužil jako o život a já z počátku rozdejchával náročnost traťe. Okruh má velmi drsný, žravý povrch s dobržďováním v náklonu do zatáček a tudíž doporučuju pro tuto trať dobré obutí. To bych opravdu nepodceňoval, jinak hrozí okamžitý pád. Jirka na Hondě jezdil zadní ekonomickou tvrdou Dunlopku 6838 a já mou oblíbenou směs 7712, která mizela před očima. Obě směsi byly pro okruh vhodné a měly dobrý grip.

Nakonec jsme si okruh oblíbili a začali jsme zrychlovat. Já po prvním dnu ježdění skončil s časem 1:43 bez pádu, což bylo až s podivem, a Jirka 1:46. Ovšem Michal Filla mi po telefonu přikázal: "Musíš zajet alespoň 1:42!"

 

Druhý den jsme na to vlítli s motivací vylepšit časy dle příkazů od Pána Boha Filly, a tak jsme Cartagenu opouštěli s výsledkem 1:41,200 a Jirka 1:42,700. Byli jsme nadšení z toho, že jsme motorky měli celý a počasí jsme chytli jak u nás v létě.

 

2.11. ráno jsme se vydali na cestu do Almerie, vzdálené cca 200km od Cartošky. Cesta byla v pohodě, ostatně jako obyvatelé Španělska (žádný stres). Počasí se během cesty začalo výrazně zhoršovat a vítr začal zesilovat. Dorazili jsme do cíle okolo 17h.

 

Okruh se nachází v horách cca 35km severně od města Almeríe. Pohled na okolí okruhu nám připomínal měsíční krajinu - prostě suchopár. Rozbalili jsme zázemí a šli se zaregistrovat k Bike-Promotionu na tři dny ježdění. A opět milé zjištění - byli jsme přihlášení na okruhové ježdění pouze tři jezdci. Já, Jirka a důchodce ze Švýcarska, který si jezdí v důchodu pro radost. Měl náš obdiv.

 

Než jsme se přihlásili, vítr s deštěm natolik zesílil, až místní Španělští obyvatelé sami kroutili hlavou, že to tady snad ještě nezažili. Bylo jasné, že černá obloha, která byla všude, jen tak nezmizí. A tak se i stalo. První i druhý den ježdění se nekonal. Bylo hnusně, tak jsme jeli do města na čumendu.

 

5.11. se počasí umoudřilo a vyjeli jsme poprvé na trať. Ovšem po třech objetých kolech vidím na zemi cosi červeno modro bílého. Byl to Jirka. Jirkovi se bohužel nezadařilo a spadl přes přední kolo za nepřehledným horizontem. Viděl jsem ale, že Jiřík kolem motorky poskakuje, tak jsem si trochu oddechl a okamžitě jsem zajel do depa na výzvědu co se stalo.

 

Okruh Almería je oproti Cartošce méně fyzicky náročný, ale je zase o dost rychlejší a tak trochu "na srdce "jak se lidově říká. Okruh má čtyři nepřehledné horizonty, které se projíždějí velmi rychle spolu s bržděním v náklonu za horizontem do zatáčky. Přišlo další nemilé zjištění. Pneumatiky tu jen hoří. Vyzkoušel jsem všechny směsi pneu Dunlop a musím konstatovat, že je to úplně jedno, co jsem zrovna nazul za směs, protože výsledek dopadl vždy stejně. Třetí rozjížďku bylo potřeba přezout za nové. Na použité pneumatice nezbyl ani puntík.Nejlepší můj čas za první den padl 1:47. Počasí vydrželo, takže byla s prvním dnem celková spokojenost. Přes noc jsem se psychicky chystal na zajetí limitu 1:44, který mi opět stanovil Michal Filla.

 

Ráno jsem se probudil do fajnového slunného počasí a byl rozhodnut, že jdu pokořit limit. Po prvním rozjezdu jsem ihned srazil čas na 1:45,800 a byl jsem nadechnutej a lačnej po dalším vylepšení.Přišel za námi do boxu pořadatel z Bike-Promotion s dotazem, zda bych se nechtěl zúčastnit poledního závodu. Potvrdil jsem účast a vyjel do druhého tréninku s vizí netlačit na pilu a nechat si sílu na polední závod. Druhý trénink dopadl 1:45,500 a říkám si to půjde.

 

V poledne byl odstartován závod s účastí patnácti lidí. Byl jsem nažhavenej a pole position bylo moje ostatně jako vždy :-). Start proběhl perfektně. Tlačil jsem na pilu od začátku až do vracáku, který mi umožnil ohlédnout se za sebe, kdo kde je. Zjistil jsem, že pro mě závod v nedojetým prvním kole skončil. Druhý "závodník" byl v nedohlednu tak jsem pochopil ,že motivace čestně zvítězit je pryč. Sedmikolový závod dopadl tak, že jsem ve třetím kole viděl balík plazících se jezdců. Ddojel jsem sice jako první, ale bez pokořeného limitu od maestra Filly. Jelikož to byl poslední den ježdění a tlačil nás čas odjezdu, zabalili jsme fidlátka a vyjeli směr Praha. Best čas v Almerii byl 1:45,200.

Cestou domů jsme si s Jiříkem potvrdili skutečnost: "Óóó ti Španělé se mají!" Celoroční ježdění v teple je pecka.

 

Rád bych poděkoval serveru Naokruh.cz za podporu, kterou nám umožnili zúčastnit se naší poslední rozlučky se sezonou 2011. A musím také pochválit německý četníky, že byli při naší zpáteční cestě bdělí a opět nám dali pochvalu za rychlou jízdu spolu s předjížděním na zákazu tentokrát za 120 euro a jeden německej trestní bod do karty řidiče. :-)) .

 David Ouředníčekčastnit se na