naokruh.cz

CEC I. závod Brno - Bezstarostná jízda na Špagetově tripu

Ale od začátku. HKT Racing se v Brně objevil už v pondělí, zastoupený mojí maličkostí (Honza), když jsem testoval, zdali se elektronika mé hondy neumoudřila. Neumoudřila, motorka při akceleraci cuká… na hovno, když půjdu s citem na plyn a tím pádem eliminuji cukání, dám to tak za 2:20, a to není žádnej šlágr. Taky jsem v pondělí ráno naposledy viděl suchou trať…

Ve středu jsme s Koldou lehce potrénovali na vodě a Špageta si dal dohromady přední vidle. Následoval přesun do boxů (díky Pavle a Honzo za azyl!!!) a čekali na večerní kvalifikaci. Do té vyjel Kolda, ale místo za dvě minuty na cílovce se za deset minut zjevil před boxama obalenej bahnem jako traktor Zetor, co jel do hor orat brambor… zahodil to v esíčku před cílovkou – lehoučký pád, motorka i jezdec ok. Taxme klukům z Na pohodu sebrali sprchu, Koldu umyli i s motorkou a poslali zpátky na trať. Kolda už neexperimentoval s další orbou kačera a vyjel časem 2:31 krásné třetí místo. Šlo se hnípat a já jsem tvrdil, že čtyři dny v tahu nemůže pršet.

Může. Ve čtvrtek dopoledne chcalo sice lehce, ale přece, a Špageta se vydal trénovat. Já a Kolda jsme naznali, že závod nám bude stačit… Špagi si pěkně zajezdil a stačil přitom ztratit transpondér, který se později našel nacimprcampr – tři sta éček v prdeli… já jsem mezitím naznal klepání kosy v boxu poněkud nudnou přípravou a šel si do auta bucnout…

V jednu byl budíček a pomalu jsme se připravovali ke  startu, kterej měl absolvovat Kolda. Na startu bylo nakonec přes dvacet týmů a v naší kategorii nelicencovaný superbike celkem jedenáct, což byla sice bída, ale pár týdnů před závodem to vypadalo ještě hůř. Houf všech dvacet motorek odstartoval bez problémů a některé týmy začaly od začátku v houstnoucím dešti závodit – výsledkem byl pád v týmu vangelas někdy snad ve třetím kole a půlhodinová ztráta. Kolda nasadil tempo kolem 2.45 a kroužil poctivou hodinu na prvním místě v kategorii. Střídal jsem já a po pár kolech se mně kupodivu jelo dost dobře v tempu kolem 2.42. Vzhledem k počtu účastníků to byla celkem komedie, snad šest kol jsem jel sám – prostě luxus mít celej brněnskej okruh sám pro sebe. Po hodince a čtvrt jsem vystřídal, vyjel opět Kolda. Z motorky mě museli skoro sundat a ještě dvacet minut jsem jektal zubama, kurva ještě teď je mně zima!

Kolda skvěle držel pozici, a jezdil super časy i když začínalo pršet čím dál víc. Pořád jsme byli v kategorii na čele a já se dával dohromady na poslední střídání. A tady se pomalu začal rodit náš propad na druhé místo. Se Špagetou s Ondrou jsem se domluvil, že mně budou signalizovat na tabuli „jeď v klidu“ nebo „tahej“, podle toho jaký máme náskok. První kolo, tabule nikde, druhé třetí, čtvrté… nic. Tak jsem se uchlácholil, že je za mnou vážně díra jako vrata a jel velmi ale velmi bezpečně (rozuměj pomalu). Asi čtyři kola před koncem mě někdo hodně rychle předjel, ale moc jsem to nezkoumal, tabule nic neukazuje, asi to byl někdo o kolo za náma… zmrzlej jak sokolí hovno jsem vítězně projel šachovnicí a v boxech si poslechl „…jsme druzí“… Kurva cože? Jak je to možný? Ne, že by to byl špatnej výsledek, ale co se do prdele stalo??? …no nic zvláštního, prostě jsme posrali komunikaci na boxovce, kluci si nevšimli, že Skveleceny se nadechly k mocnýmu finiši a zařízly při posledním střídání snad pět týmů včetně nás…

Nakonec z toho byly trochu smíšený pocity, druhý místo (čtvrté celkově) v těch sračkách a výborné konkurenci (v CEC sice zůstalo daleko míň týmů, ale všichni hodně rychlí) je bomba, ale mohlo to být ještě o stupínek lepší nebýt naší blbé komunikace. Nu což, aspoň je na čem zamakat!

Každopádně bych chtěl všem moc poděkovat – Koldo, Špageto, Ondro, Davide… Díky! A  po dvou dnech s odstupem musím taky konstatovat, že to byl jeden z nejkrásnějších závodů, protože takhle se mlátit s vodou, kdy na rovinkách jsou kaluže jak jezera a pod horizontem před posledním esíčkem teče úplnej potok přes celou trať… to je fakt na poklonu každýmu, kdo v tom jel.

Text: Honza
Foto: Nikotýn

HKT racing