naokruh.cz

Bitva pokračuje – 3. závod PČR Endurance Slovakiaring

Z mostecké akce BikersCupu jsme upalovali směrem domov, abychom vyložili Tuono, vyspali se, naložili kus Yamahy a upalovali směr Slovensko na třetí díl Mistrovství a Přeboru ČR Endurance.

 Proč jen kus Yamahy? Trochu nás zlobila elektronika, kvůli čemuž jsem nestartoval na německém Lausitzringu (ještě jednou sorry parťáci) a tak motorka putovala do lázní v Brně, aby jí dali do kupy. Doma jsme tedy naložili jen lamináty a podobné „drobnosti“, v Praze vyzvednuli Kasiho ZX-6R, která byla taktéž na ozdravném pobytu a putovali směr Brno, kde bylo v plánu Yamahu nastrojit a přesunout se na okruh. Všechno proběhnulo poměrně bezproblémově a na Slovakiaring jsme dorazili v úterý 7.6. večer.

 Slovakiaring, jak všichni jistě z propagačních materiálů ví, leží ve srážkovém stínu, což znamená, že zde prší tak maximálně 3 dny v roce. To znamená, že nás po příjezdu přivítalo hučení ponorných čerpadel, jak obsluha okruhu odčerpávala vodu ze všech míst včetně paddocku po přívalovém dešti, kde místama stálo i 20cm vody, která nechtěla odtékat. Chvilku jsme se na tu podívanou koukali, když najednou to přišlo. Druhá vlna přívalového deště. Bez jakéhokoliv varování najednou ze sekundy na sekundu přišel. Kdo stál aktuálně více, než 20m od přístřešku, měl to jasné – nestihnul se schovat dřív, než byl na kost promočený. Prostě to bylo tak, že člověk stál a najednou mu bez varování někdo shora hodil pořádný kýbl vody na hlavu. Neuvěřitelné.

 Předpověď počasí na další dny nevypadala o mnoho lépe, tak jsme se dohodnuli s klukama z HKT, že si vezmeme box ihned. Večer jsme tedy udělali přejímky, registrace, dali nějaká pivka a šli spát.

 Ve středu nás čekali volné tréninky a všichni tři (já, Kasi a Vojta), jsme pilně trénovali. Večer nás čekal závod Czech Superstock Cupu, do kterého jsme se přihlásili všichni. Všem se nám poměrně dařilo a já jsem se postavil dokonce do druhé řady na startovním roštu na osmé místo, za Patrika Vostárka. Velmi zavazující. Kasi a Vojta stáli hned o řadu dál na desátém a jedenáctém místě z celkem 32 účastníků.

 Start závodu proběhl na moje poměry velmi slušně, to znamená, že jsem ztratil jen jednu až dvě pozice a tak jsem z první zatáčky vyjížděl hned za skupinou jezdců, které vedl Vojta, který předvedl naprosto raketový start. Tempo se jelo od začátku vysoké a od druhého kola jsme s Vojtou neuvěřitelně bojovali. Přestože má o chlup horší motorku (ZX636), o moc míň mu to na motor nejelo a tak jsme si to tam navzájem posílali všude. Prostě paráda. Nevýhodou bylo, že se přes nás dostal Michal Vydra, kterého se mi do té doby dařilo držet za sebou a začal nám ujíždět. Vojta dostal kolem půlky závodu pořádného hasana, to ho zpomalilo do výjezdu na cílovku a já se přes něj konečně dostal a utrhl ho. V posledním kole se mi ještě podařilo smazat ztrátu Maťo Jarombka a předjet ho. Výsledkem bylo skvělé páté místo.

 Náš hlavní program se ale odehrával až o den později, to znamená ve čtvrtek 8.6.. Ráno nás čekal každého jeden trénink, který proběhnul bezproblémově až na to, že bylo o poznání chladněji, než předchozí den a navíc hrozně foukalo. Nájezd do nejrychlejší zatáčky tedy probíhal tak, pokusit se po vysednutí na motorce vůbec udržet. Pro všechny to bylo ale stejné.

 Kvalifikaci jsme si dali napůl s Vojtou a jemu se podařilo najet o něco lepší čas, který nás postavil přibližně do poloviny startovního pole, kousek před naší konkurenci. Na start závodu jsem byl vylosovaný já a docela jsem se těšil. Do Endurance jsem startoval naposledy vloni a na Yamaze ještě nikdy.

 Reakci na startovní vlajku jsem měl výbornou a stejně tak i doběh k motorce. Bohužel, motorce se moc nechtělo chytnout a tak zhruba dvě vteřinky točila, než nastartovala. Výsledkem tedy bylo, že jsem vyjížděl jako jeden z posledních. Nic moc. Pozitivním faktem bylo to, že kousek přede mnou jel Holy od našich největších konkurentů, Okruhářů.cz a já ho měl na dostřel. Na boxové ceduli jsem asi ve třetím kole viděl, že jsme až třetí a vteřinu za mnou je další tým. Udělal jsem pár chybek a najednou se přede mnou objevila i Honda týmu Motomerta. Sakra, čtvrtý místo určitě není to, co jsme si představovali. Pořádně jsem se tedy soustředil a topil, co to šlo. Zadní guma byla sice trochu proti, přece jen Slovakiaring hodně pneumatiky „žere“, ale na výmluvy nebyl čas. Hondu Motomerty jsem smazal a rychlými koly dohnal Yamahu R6R týmu Chick Design Yakuza, kteří zde jeli taktéž ve velmi dobré formě. Po pár kolech jsem se dostal i přes ní, ale údaj na tabuli mně naprosto odzbrojil. Na ní stálo, že na prvního máme 30 vteřin sekeru. Sakra, Holy musel tahat jako čert, když mi za necelou hodinu nadělil takovýhle „baťoh“. To už ale přišlo na řadu střídání, které se nám extrémně povedlo. Nevím, jak jsme to udělali, ale střídání jsme měli o 20 vteřin rychlejší, než kluci od Okruhářů, a tak se Vojta po výjezdu ocitnul necelých 10 vteřin za vedoucími. Vejmi byl o trochu pomalejší, než Holy a Vojta jel parádně, takže během pár kol náskok smazal, předjel a během svého téměř hodinového úseku udělal náskok více, než minutu. Vojtu střídal Kasi a držel náš prapor stále na první místě, přestože se trochu ztenčoval. Kasiho jsem střídal opět já a zadní pneumatika už byla jednoznačně proti rychlému tempu, ale údaj na tabuli, že máme náskok 7 vteřin mi vlil do žil novou sílu a tlačil jsem dál na pilu, co to šlo a na poslední Vojtův úsek jsem dalších 15 vteřin přidal. Poslední úsek už byl jednoznačně v jeho režii a pravidelně jsme mu signalizovali náskok až do vítězného cíle.

 Pohled do výsledků byl naprosto parádní. Vítězství v Přeboru ČR a páté místo absolutně mezi všemi tými včetně Mistrovství ČR. První tým přeborových Superbiků byl v hloubi pole za námi. Tímto výsledkem jsme se opět vrátili do čela průběžné tabulky s pětibodovým náskokem na Okruháře.cz a už nyní se těšíme na další bitvu na začátku července v Brně.

 Takže ještě jednou díky všem za pomoc a uvidíme se za 3 týdny!